Článek
Jako freelancer si účtuju kolem tisícovky na hodinu, v práci mi to vychází asi na šest stovek čistého. Takže tak nějak si cením svého času. No a o Vánocích jsem byla u našich na chalupě na horách. Byla tam i moje sestřenice se svými třemi malými dětmi, zůstávali až do Nového roku.
Plánovala jsem, že když bude volno, třeba dopoledne, když ostatní budou na lyžích nebo tak, budu trochu pracovat na svých projektech. Nic urgentního, měla jsem náskok, ale co jiného tam dělat, že jo. Je to samota, nejbližší město půl hodiny cesty autem.
Jenže pak přišla sestřenice s manželem, jestli bych jim na tři dny nepohlídala děti, celý den. Chtěli si prý zajet za nějakými známými a užít si den jen pro dospělé. Řekla jsem, že jsem si chtěla něco naprogramovat, že mám rozdělanou práci. Ona na to, že mi za hlídání zaplatí.
Řekla jsem, že bych mohla, pokud by se to aspoň blížilo tomu, co si vydělám normálně. Chtěla slyšet konkrétní částku. Těch tisíc korun za hodinu mi přišlo moc, to jsem si říct nechtěla. Ale zase jsem nechtěla jít moc nízko. Upřímně, hlídat tři malé děti by pro mě bylo mnohem náročnější než to moje programování, na které jsem zvyklá. O dětech toho moc nevím, nikdy jsem na dlouho nehlídala a tušila jsem, že to bude stres a záhul.
Tak jsem řekla pět set na hodinu. Což je míň, než mám v práci, a takové minimum, za které jsem ochotná svůj čas věnovat něčemu náročnému.
A ona úplně vyletěla! Že je to absurdní sazba za hlídání, že jsem rozmazlená a sobecká, že se snažím využít toho, že nemají jinou možnost, a tak dále.
Oponovala jsem, že je to pořád o dost míň, než bych si vydělala, kdybych ten čas věnovala své práci, kterou kvůli hlídání odložím.
To se do toho vložil její manžel. Začal na mě křičet, že jsem čtyřiadvacetiletá holka, skoro ještě dítě, že můj čas rozhodně nemá takovou cenu a že je dětinské si to myslet. A že jsem hloupá, když nevím, že za hlídání se platí tak stopadesát, maximálně dvě stovky na hodinu. Až prý budu starší a budu mít vlastní děti, tak pochopím, jaká jsem byla zlá a namyšlená.
To už mě fakt naštvalo, jak mě urážel, tak jsem jim jen řekla, ať si najdou někoho jiného.
Máma si myslí, že jsem přestřelila a že ta částka byla urážlivá. Sestřenice s manželem si to očividně myslí taky.
Byla ta částka fakt tak mimo? Co myslíte?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
