Článek
Ještě před pár měsíci jsem si myslela, že žiji v pohádce. S mým snoubencem Tomášem jsme byli spolu pět let a já jsem byla přesvědčená, že jsem našla toho pravého. Když mě požádal o ruku při západu slunce na dovolené na Santorini, byl to ten nejromantičtější a nejkrásnější okamžik mého života. Plánování naší svatby, která se měla konat před dvěma měsíci, bylo sice stresující, ale zároveň plné radosti a těšení. Všechno se zdálo být dokonalé. Až do jednoho oběda s mým otcem, který celou tu pohádku proměnil v prach a popel.
Pocházím z dobře situované rodiny a můj otec, úspěšný právník, se nabídl, že uhradí velkou část nákladů na naši svatbu. Vždycky byl trochu panovačný, zvláště pokud šlo o peníze. Od dětství mi vštěpoval, že se musím finančně chránit, zejména ve vztazích. Tehdy jsem to brala jako obyčejnou otcovskou radu. Dnes už vím, že to bylo mnohem víc než jen starost. Byla to potřeba kontroly.
Dva týdny před svatbou jsme s tátou seděli v naší oblíbené restauraci a procházeli jsme finální úpravy v seznamu hostů. Uprostřed hovoru pronesl poznámku, která mi naprosto vyrazila dech. Už si nepamatuji přesná slova, ale bylo to něco ve smyslu: „No, aspoň teď vím, že tu předmanželskou smlouvu podepsal. Dobře investované peníze.“ Doslova jsem ztuhla s vidličkou na půli cesty k ústům.
Zeptala jsem se ho, co tím myslí. Nejdřív se to snažil zamluvit, ale pak mi s naprostou samozřejmostí řekl, že před několika měsíci nabídl mému snoubenci značnou sumu peněz za to, že podepíše předmanželskou smlouvu. Ne smlouvu, na které bychom se dohodli společně. Ne dokument, o kterém bychom diskutovali. Byla to smlouva, kterou sepsal on sám, za mými zády. A můj snoubenec s tím souhlasil.
Ten večer jsem se vrátila domů a konfrontovala Tomáše. V první chvíli vypadal jako jelen oslněný světly reflektorů. Pak se ale přiznal. Ano, můj otec ho oslovil s předmanželskou smlouvou. Ano, podepsal ji. A ano, přijal za to od něj peníze. Jeho vysvětlení? Nechtěl mě prý stresovat. Tvrdil, že můj otec byl velmi neústupný a on chtěl jen udržet klid před svatbou. Prý mi to vždycky chtěl říct… jednou. Jen nevěděl jak.
Nejvíc mě nezranil fakt, že existuje nějaká předmanželská smlouva. Chápu její význam, zvláště při finanční nerovnosti, která mezi námi byla. Kdyby za mnou přišel a otevřeně si o tom promluvil, pravděpodobně bych souhlasila. To, co mi zlomilo srdce, bylo to tajemství. Ta chladnokrevná dohoda, kterou uzavřeli dva nejdůležitější muži v mém životě, o mé budoucnosti, beze mě.
Cítila jsem se jako předmět obchodu, ne jako partnerka a budoucí manželka. Moje manželství bylo zredukováno na obchodní transakci, kde se platilo za podpis. Cítila jsem, že se mnou manipulují, místo aby mě respektovali. Ta zrada byla o to hlubší, že přišla ze dvou stran najednou – od muže, kterého jsem milovala, a od otce, který mě měl chránit.
Druhý den jsem svatbu zrušila. Nebyla to žádná dramatická scéna plná křiku a pláče. Jen jsem Tomášovi klidně řekla, že si ho nemohu vzít s tak obrovskou ztrátou důvěry mezi námi. Prosil mě, ať si to rozmyslím. Říkal, že to byla hloupá chyba, že to udělal pro mě, aby náš společný život nezačínal konfliktem s mým otcem. Nabízel, že smlouvu okamžitě roztrháme. Ale škoda už byla napáchána.
Nešlo o ten papír. Šlo o to, že udělal zásadní finanční rozhodnutí o našem manželství, aniž by se se mnou poradil. A jediný důvod, proč jsem se to dozvěděla, byla náhodná, neopatrná poznámka mého otce. Co dalšího by byl ochoten přede mnou v budoucnu skrývat, jen aby se vyhnul nepříjemnému rozhovoru? Důvěra, základní pilíř každého vztahu, byla v troskách.
Od té doby má na celou situaci každý svůj názor. Moje matka si myslí, že přeháním a že zahazuji skvělý vztah kvůli „technickému detailu“. Moji přátelé jsou rozděleni. Někteří říkají, že jsem se o vlásek vyhnula katastrofě, jiní si myslí, že jsem chladná a nekompromisní. Můj otec, který to všechno způsobil, se teď tváří jako oběť a tvrdí, že mě jen chtěl chránit.
A Tomáš? Můj, teď už bývalý, snoubenec mi neustále píše a volá. Říká, že mě miluje, že udělal největší chybu svého života a že chce všechno napravit. A já mu to skoro věřím. Stýská se mi po něm. Stále ho miluji. Ale nemohu se zbavit toho mrazivého pocitu a té otázky, která mi neustále zní v hlavě: Pokud přede mnou dokázal skrýt toto před svatbou, co dalšího by byl ochoten skrývat v manželství?
