Článek
S mojí nevlastní sestrou Hankou jsme si nikdy moc nerozuměly. Oběma je nám dvacet čtyři a narodily jsme se ve stejném měsíci, jen dvacet dní od sebe. Můj táta totiž opustil mámu kvůli její mámě. Celé to bylo vždycky takové divné a napjaté. A rozhodně tomu nepomáhalo, že Hančina matka mě a moji mámu ze srdce nenávidí. Ta nenávist se tak nějak přenesla i na nás dvě.
Hanka měla vždycky potřebu mě v něčem trumfnout. I když jsme na tom finančně byly podobně, neustále se snažila dokazovat, že je něco víc. Když jsem si udělala řidičák, ona si ho udělala o měsíc později a od táty dostala lepší auto. Když jsem jela na dovolenou do Chorvatska, ona letěla na Kanáry. Bylo to únavné.
Takže když jsme se s mým snoubencem Petrem minulý měsíc zasnoubili a na tuhle sobotu naplánovali zásnubní večírek, tušila jsem, že něco přijde. Původně jsme to chtěli pojmout jako takovou uvolněnou, ale elegantní akci. Hezké šaty, ale nic přehnaného. Prostě jako když jdete do lepší restaurace.
No a pár dní před oslavou mi píše sestřenice, že mi musí něco ukázat. Poslala mi fotku šatů, ve kterých se Hanka chystala dorazit. Lidi, to jste neviděli. Ty šaty… Ježíši Kriste. Nedá se to popsat jinak než jako opulentní. Byly dlouhé, bílé, bez ramínek, pošité falešnými „krystaly“ a zlatými aplikacemi. Jsem si skoro jistá, že to byly svatební šaty, i když to nemůžu tvrdit na sto procent.
V tu chvíli se ve mně vařila krev. Takže takhle? Fajn. Rozhodla jsem se, že na tohle jí neskočím. Začala jsem psát zprávy všem zvaným, že došlo ke změně plánu. Že místo formálního oblečení jsem se rozhodla uspořádat kostýmovou párty. Mámina strana rodiny miluje karnevaly a převleky, takže byli okamžitě pro. Tátovi jsem to napsala jen v rychlosti do textovky a poprosila ho, ať to vyřídí Hance a její matce. Moc dobře jsem věděla, že na to buď zapomene, nebo to nechá na poslední chvíli.
Přišla sobota. Hosté se začali scházet. Většina dorazila v naprosto úžasných kostýmech. Těm pár lidem, co to nestihli, jsme rozdali alespoň vtipné klobouky a levné paruky z Tedi. Nálada byla skvělá.
Hanka, můj táta a její matka dorazili asi s hodinovým zpožděním.
V momentě, kdy Hanka vešla dovnitř a zjistila, že všichni jsou buď v propracovaných kostýmech, nebo mají na hlavě aspoň bláznivé doplňky a ona jediná tam stojí v té své róbě, ztratila řeč. Úplně zrudla. Poslední hřebíček do rakve byl, když k ní přišel můj Petr, usmál se a prohodil: „Týjo, Hanko, ty tvoje svatební šaty jsou na levnej kostým fakt úžasný!“
To už nevydržela. S pláčem utekla a její matka s tátou mi pak vyčítali, že jsem dětinská a že jsem to Hance měla říct sama a neúkolovat tím tátu.
A jen pro zajímavost: Můj snoubenec šel za Bublinku a já za padoucha Mojojojo z Powerpuff Girls. Moje máma s tetami šly za skupinu ABBA. Mezi dalšími nezapomenutelnými kostýmy byli třeba Luffy a Zorro, postavy z Jurského parku a dokonce přišel i Ježíš.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
