Článek
Letos jsem se rozhodla, že tento sen konečně proměním ve skutečnost. Už mě nebavilo kupovat v supermarketu ty smutné, zvadlé svazky bazalky v plastovém obalu, které vydrží čerstvé asi tak půl hodiny. Chtěla jsem zažít ten luxusní pocit, kdy si jen tak v županu vyběhnu na balkon a utrhnu si čerstvou mátu do čaje nebo hrst petrželky do polévky.
S touto vizí jsem se vydala na nákup do velkého zahradnictví. Byla to mise. Koupila jsem krásné terakotové truhlíky, speciální substrát pro bylinky, který sliboval zázračné výsledky, malou, roztomilou konev a celou sbírku semínek. Bazalka, máta, petržel, rozmarýn, tymián. Měla jsem pocit, že se ze mě stává profesionální zahradnice. Můj muž se mi smál. „Zase další projekt, co? Jsem zvědavý, jak dlouho ti to vydrží.“ Jeho skepse mě jenom víc motivovala. Chtěla jsem mu dokázat, že to zvládnu.
Celé jedno odpoledne jsem strávila sázením. S pečlivostí chirurga jsem plnila truhlíky hlínou, do přesně vyznačených řádků jsem sázela drobná semínka. Ke každému druhu jsem zapíchla malou, ručně popsanou cedulku. Můj balkon se proměnil v malou, voňavou oázu plnou příslibů. Každý den jsem své budoucí bylinky poctivě zalévala, mluvila jsem na ně a kontrolovala, jestli už se něco neděje.
Asi po týdnu se objevil první úspěch. Z hlíny vykoukly první, nesmělé, zelené klíčky. Byla jsem nadšená! Fotila jsem si je a posílala kamarádkám. „Podívejte, už to roste!“ psala jsem hrdě. Každý den jsem sledovala, jak se mé malé rostlinky derou na svět. Rostly neuvěřitelnou rychlostí.
Jenže po pár týdnech mi začalo být něco divné. Ty rostlinky, které rostly v truhlíku s nápisem „Bazalka“, se bazalce vůbec nepodobaly. Měly jiné listy, jiný tvar. To samé platilo i pro „Petržel“. Jen truhlík s mátou a rozmarýnem zůstával podezřele prázdný. Uklidňovala jsem se tím, že jsem asi jen netrpělivá. Že ty pravé lístky se objeví později.
Neobjevily. Místo nich mi na balkoně vyrostla bujná, zdravá a naprosto neidentifikovatelná džungle. Moje rostlinky byly čím dál větší, silnější, ale rozhodně to nebyly bylinky. Vytáhla jsem si na pomoc aplikaci na rozpoznávání rostlin. A ta mi potvrdila mou hroznou obavu. To, co jsem s takovou láskou a péčí pěstovala, nebyla bazalka ani petržel. Byl to ptačinec žabinec a nějaký další, obyčejný polní plevel.
Jak se to mohlo stát? Koupila jsem si přece kvalitní semínka, speciální substrát. A pak mi to došlo. Ten substrát. Musel být plný semen plevele, který byl mnohem silnější a průbojnější než ta moje choulostivá bazalka. Ten plevel mou vysněnou bylinkovou zahrádku prostě udusil hned v zárodku.
A aby toho nebylo málo, ta neustále vlhká hlína v truhlících se stala ideální líhní pro malé, otravné mušky, smutnice. A tak jediná skutečná sklizeň z mého velkolepého pěstitelského projektu byla hustá džungle plevele a hejno otravných mušek, které nám létaly po celém bytě.
Když to viděl můj muž, dostal záchvat smíchu. „Tak co, zahradnice? Kdy bude pesto?“ ptal se a utíral si slzy. Cítila jsem se naprosto poníženě. Můj sen o romantickém utrhávání čerstvých bylinek se rozplynul.
Ten večer jsem s pocitem porážky celou tu plevelnou džungli vytrhala a vyhodila. Truhlíky jsem uklidila do sklepa. Druhý den jsem v supermarketu zamířila k regálu se zeleninou a s povzdechem jsem si koupila ten malý, plastový květináček s pár lístky bazalky.
Můj první a poslední pokus o pěstování skončil totálním fiaskem. Ale naučil mě důležitou věc. Že některé věci je lepší přenechat profesionálům. A že představa, kterou vidíme na Instagramu, má často velmi daleko k realitě. A taky jsem se naučila, že příště, až budu chtít čerstvé bylinky, prostě si zajdu na trh. Je to mnohem jednodušší a výsledek je zaručen.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
