Článek
Snažím se být dobrá máma, opravdu. Můj Adam je skvělý kluk, letos ho čeká maturita a na podzim, dá-li Bůh, nastupuje na vysokou. Už dva roky chodí s jednou fajn holkou. Jsme taková normální, slušná rodina a já jsem byla vždycky vychovávána v tom, že některé věci mají svůj čas. Sex v takhle mladém věku se u nás doma prostě „nenosil“. Můj tajný sen byl, aby počkal do svatby, ale v koutku duše jsem doufala, že to vydrží aspoň po dvacítce.
Když jsem mu uklízela v pokoji, našla jsem je. Krabičku kondomů. V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Vůbec jsem nepřemýšlela. Sebrala jsem mu je, zablokovala mu kartu, aby si nemohl koupit další, a pro jistotu jsem mu zabavila i klíčky od auta, které dostal k Vánocům. Myslela jsem si, naivka, že jim tak zabráním v sexu…
Výsledek? Za osm měsíců z něj bude táta. A ze mě bude ve čtyřiceti dvou letech babička.
Dostala jsem lekci. Bohužel příliš pozdě. Rodiče nejsou dokonalí, zvlášť my, co jsme vyrostli v tradičnějších rodinách a máme v sobě nějaké vzorce chování hluboce zakódované. Teď už vidím, kde jsem udělala chybu. Mám ještě mladší dceru a vím jistě, že až bude v Adamově věku, budu se chovat úplně jinak. Chytřeji. Když jsem se na to podívala zpětně, měla jsem být vlastně ráda, že myslí na bezpečný sex, a ne ho trestat. Puberťáci si vždycky najdou cestu, ať děláme, co děláme. Je skoro dospělý a já jsem reagovala, jako by mu bylo třináct. Ale rodičovství vám nikdo nedá s návodem k použití. Je těžké přijmout, že vaše miminko už dávno není miminkem.
Takže ano, přiznávám svou chybu. Člověk se učí celý život. Jsme jenom lidi a občas děláme hlouposti. A když někdo svou chybu uzná, zaslouží si spíš pochopení a odpuštění než odsouzení a posměch.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
