Článek
Proto když jsem jednoho večera při procházení internetu narazila na tu nabídku, srdce mi poskočilo radostí. „Zpáteční letenky do Říma za 990 Kč!“ Křičela na mě reklama jedné z těch notoricky známých nízkonákladových leteckých společností. Byla to neodolatelná nabídka. Okamžitě jsem volala kamarádce Lence. „Našla jsem to! Letenky do Říma za necelou tisícovku! Musíme to hned koupit, než to zmizí!“
Lenka byla trochu skeptická. „Není to nějaký podvod? Vždyť to je levnější než vlak do Ostravy,“ namítala. Ale já jsem byla v euforii. „Neboj, je to známá aerolinka. Je to prostě akční nabídka. Bude to super, prodloužený víkend v Římě!“ S pocitem nejchytřejšího lovce slev na světě jsem zadala údaje z karty a koupila dvě zpáteční letenky. Byla jsem na sebe pyšná.
První náznak toho, že náš „výhodný nákup“ má háček, přišel asi měsíc před odletem, když jsem se chtěla online odbavit. Zjistila jsem, že v ceně naší letenky je pouze jedno malé příruční zavazadlo. Opravdu malé. Muselo se vejít pod sedadlo a jeho rozměry odpovídaly zhruba větší dámské kabelce. Pokud bychom si chtěly vzít klasický malý kufr na kolečkách, který si normálně berete do kabiny, musely bychom si připlatit. A ne málo. Příplatek za kabinové zavazadlo byl tisíc dvě stě korun za jeden let. Pro každou z nás.
„To si dělají srandu!“ volala jsem Lence. „To zavazadlo nás bude stát víc než celá letenka!“ Po krátké debatě jsme se ale shodly, že na čtyři dny se do malého batůžku nesbalíme. A tak jsme se zaťatými zuby zaplatily první z mnoha nečekaných poplatků. Z naší letenky za tisícovku se rázem stala letenka za tři a půl tisíce. Ale pořád to nebylo tak hrozné.
Další překvapení přišlo hned vzápětí, při výběru sedadel. Systém nám automaticky přidělil místa. Mně do třetí řady k okénku a Lence do dvacáté osmé řady do uličky. „To je určitě nějaká chyba,“ říkala jsem si. Ale nebyla. Pokud jsme chtěly sedět vedle sebe, musely jsme si za to připlatit. Dalších tři sta korun za každou, za každý let. Bylo to čisté vydírání. Co je to za výlet s kamarádkou, když sedíte na opačných koncích letadla? S povzdechem jsem zaplatila další poplatek.
Vrcholem online odbavení bylo zjištění, že si musíme samy vytisknout palubní vstupenky. Pokud bychom to neudělaly, na letišti bychom zaplatily poplatek ve výši patnácti set korun za osobu. Za vytištění jednoho papíru! To už jsem byla opravdu naštvaná. Strávila jsem půl hodiny hledáním funkční tiskárny a nakonec jsem musela poprosit kolegu v práci.
Na letiště jsme dorazily s pocitem, že jsme snad na všechno připravené. Měly jsme své malé batůžky a vytištěné letenky. U odletové brány ale stála zaměstnankyně aerolinky s kovovou klecí na měření zavazadel. A s přísným výrazem kontrolovala každého cestujícího. Viděla jsem, jak několik lidí před námi muselo platit obrovské částky za to, že jejich batoh byl o centimetr větší.
Já jsem naštěstí prošla. Ale Lenka, která si do batohu přibalila ještě jeden svetr navíc, měla problém. Její batoh se do klece nevešel. Musela ho tam doslova narvat násilím. Zaměstnankyně byla nekompromisní. „This baggage is too big, madam. You have to pay,“ řekla ledovým hlasem. A tak Lenka musela na místě zaplatit další, tentokrát už opravdu likvidační poplatek dva tisíce korun. Byla na pokraji pláče.
Konečně jsme seděly v letadle. Bylo stísněné, nepohodlné a za sklenici vody chtěli devadesát korun. Naše nálada byla na bodu mrazu. Ten výlet, na který jsme se tak těšily, začal naprostou katastrofou. Z frustrace jsem si na telefonu otevřela kalkulačku a začala jsem počítat. Původní cena letenky: 990 Kč. Poplatek za kabinové zavazadlo: 2400 Kč. Poplatek za sezení vedle sebe: 600 Kč. Letištní poplatek za Lencčin „velký“ batoh: 2000 Kč.
Celková cena za letenky pro jednu osobu se vyšplhala na neuvěřitelných 5990 korun. A pak jsem si vzpomněla na nabídku, kterou jsem původně zavrhla jako „příliš drahou“. Nabídku od klasické cestovní kanceláře. Zpáteční letenka, hotel na tři noci se snídaní a transfer z letiště za šest a půl tisíce korun.
Došlo mi to s drtivou jasností. Náš „super výhodný“ výlet, který jsme si musely celý zařídit samy, nás nakonec stál skoro stejně jako kompletní balíček od cestovky. Jen s tím rozdílem, že jsme byly ve stresu, naštvané a cítily jsme se podvedené.
Ten víkend v Římě byl nakonec hezký. Ale ta pachuť z cesty tam zůstala. Naučila jsem se cennou lekci. Že v dnešním světě není nic zadarmo. A že ty nejlákavější nabídky jsou často jen pastí na nepozorné. Ten nápis „Letenky za 990 Kč“ je jen sýr v pastičce na myši. A já jsem se chytila. Od té doby už vím, že někdy je ta zdánlivě dražší a jednodušší cesta ve skutečnosti ta nejlevnější. A ten pocit, že vás nikdo netahá za nos, je k nezaplacení.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
