Článek
Dobře, vím, že ten věkový rozdíl měl být varovným signálem. Mně je dvacet tři, jemu třicet sedm. Byli jsme spolu dva roky, ale bydlel v jiném městě. Když jsem otěhotněla, sliboval, že se přestěhuje ke mně, jen co dořeší nějaké věci s „bývalou manželkou“. Když jsme se seznámili, řekl mi, že je rozvedený, a já neměla jediný důvod mu nevěřit. Věděla jsem, že s ní má dvě děti, v tomhle mi nelhal. Jen v tom, že není rozvedený. A dokonce ani odloučený.
A teď? Jsem v 39. týdnu a on najednou přestal komunikovat, což je asi to nejhorší, co se může stát, když máte doslova za pár porodit. Přitom už tu měl měsíc bydlet, ale pořád se na něco vymlouval, většinou na covid a s tím spojené komplikace.
Dneska jsem se dozvěděla, že pokud se mimčo nerozhodne přijít na svět o víkendu, v pondělí mi porod vyvolají. Tak jsem mu zavolala a narovinu se zeptala, co se sakra děje. A tehdy to z něj vypadlo. Že není ani rozvedený, ani odloučený. Že jeho žena nikdy o ničem nevěděla a že se teď cítí zahnaný do kouta.
Není mi ho líto. Vůbec. Může si za to sám. Ale pro mě je to peklo. Dozvědět se něco takového pár dní před porodem… Nemám tušení, co teď dělat. Jasně, pošlu ho do háje, to je první krok. Ale co dál? Můžu se o miminko postarat sama, to vím, ale celou dobu jsem se připravovala na to, že na to budeme dva. Víte, co myslím?
Jsem v naprostém šoku, skoro nic necítím. Všechno pro miminko mám připravené a pořád se na něj strašně těším, ale… panebože. Připadám si jako nejhloupější člověk na světě. Zamilovaná a naivní holka, která dostala tu nejtvrdší lekci tím nejhorším možným způsobem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
