Článek
Pracuji jako právnička v malé kanceláři a myslela jsem si, že za ty roky praxe už mě jen tak něco nepřekvapí. Viděla jsem ošklivé rozvody, rodinné hádky o majetek i neuvěřitelné sousedské spory. Ale příběh, který se mi dostal na stůl minulý měsíc, byl z úplně jiného soudku. Zůstala jsem nad ním sedět s otevřenou pusou a říkala jsem si, že to snad ani nemůže být pravda. Zastupovala jsem matku v poměrně běžném sporu o alimenty. Ale když jsem si pročítala minulost jejího bývalého partnera, abych pochopila celý příběh, narazila jsem na něco neuvěřitelného.
Ten muž před několika lety utrpěl vážnou autonehodu. Záchranka ho v kritickém stavu převezla do nejbližší fakultní nemocnice. Měl ošklivě poraněnou nohu a hrozilo, že vykrvácí. Byl v bezvědomí, a tak za něj museli rozhodovat jeho rodiče, kteří okamžitě přijeli do nemocnice. Lékaři jim oznámili, že je nutná okamžitá a velmi složitá operace, jinak o nohu, a možná i o život, přijde.
V nemocnici měli pohotovost a jediná chiruržka, která měla na takto složitou operaci potřebné vzdělání a zkušenosti, byla žena. Pro normálního člověka by to byla naprosto bezvýznamná informace. Hlavní je přece záchrana života. Ale pro tuto rodinu to byl nepřekonatelný problém. Když se zraněný muž na chvíli probral a zjistil, že ho má operovat žena, okamžitě to odmítl.
Lékaři si mysleli, že mluví z cesty kvůli bolesti a šoku. Obrátili se proto na jeho rodiče. Ale ti je šokovali ještě víc. Oznámili jim, že se svým synem naprosto souhlasí. Jejich víra jim prý přísně zakazuje, aby se muže dotýkala cizí žena, která není jeho manželka nebo blízká příbuzná, jako třeba matka. A operace je samozřejmě velký fyzický kontakt.
Primář oddělení se jim snažil vysvětlit, že jsou v ohrožení života. Že nemají čas na nějaké přešlapy. Navrhl, že přivolá jiného chirurga. Problém byl v tom, že v celé nemocnici byli jen dva lékaři s potřebnou specializací na tento typ zranění. A oba byly ženy. Rodiče proto požadovali, aby jejich syna převezli do jiné nemocnice. To ale lékaři odmítli s tím, že pacient není stabilní a transport by nemusel přežít.
Situace byla kritická. Lékaři rodiče znovu a znovu varovali, že pokud budou operaci dál odkládat, přijdou o jakoukoliv šanci na záchranu nohy. Že každá minuta hraje roli. Když viděli, že s nimi nehovoří, udělali zoufalý krok. Zavolali nemocničního kaplana, aby se s rodinou pokusil promluvit a vysvětlit jim, že v případě záchrany života jde i podle církve většina pravidel stranou.
Ale ani to nepomohlo. Rodiče i jejich syn si tvrdohlavě stáli na svém. Raději riskovali trvalé následky, než aby porušili to, čemu věřili. Nemocnici tedy nezbylo nic jiného, než začít horečně shánět mužského chirurga z jiné nemocnice, vyřídit mu narychlo povolení k operaci na jejich sále a dopravit ho na místo.
Trvalo to několik drahocenných hodin. Když se konečně podařilo sehnat mužského chirurga a pacient se dostal na sál, bylo už příliš pozdě. Tkáně v noze byly nenávratně poškozené a lékařům nezbylo nic jiného, než mu nohu pod kolenem amputovat. Život mu zachránili, ale o končetinu přišel. Dalo by se říct, že si za to mohl sám svou tvrdohlavostí. Ale ten příběh tímto nekončí.
To nejabsurdnější teprve mělo přijít. Ten samý muž, který kvůli své víře odmítl včasnou operaci od ženy, o několik měsíců později zažaloval nemocnici a všechny zúčastněné lékaře. Žaloval je za zanedbání péče a požadoval milionové odškodné za to, že mu nezachránili nohu. Jeho drzost byla neuvěřitelná.
Jak dopadl jeho soud s nemocnicí, to nevím. Naštěstí to nebyla moje starost. Já jsem se k jeho příběhu dostala, protože tento muž používal svou amputaci jako hlavní argument u rodinného soudu. Tvrdil, že je mrzák, nemůže pracovat a proto nemůže platit alimenty na své dítě.
A tak jsem stála u soudu a poslouchala jeho srdceryvné vyprávění o tom, jak mu lékaři zničili život. Ale já jsem znala pravdu. Věděla jsem, že si svůj osud zpečetil sám svou vlastní hloupostí a bigotností. Věděla jsem, že jeho utrpení není důsledkem chyby lékařů, ale jeho vlastního rozhodnutí.
Náš soudní spor jsme nakonec vyhráli. Soudce jeho argumenty neuznal a nařídil mu platit výživné. Byla to malá, ale důležitá spravedlnost v moři absurdity. Je to pro mě dodnes nezapomenutelný příběh o tom, jak tvrdohlavost a fanatismus mohou člověka připravit nejen o zdraví, ale i o poslední zbytky soudnosti a slušnosti.
