Článek
Když jsme se s mým nynějším mužem Mirkem před více než patnácti lety potkali, oba jsme měli za sebou rozvody a jasno v jedné věci: žádnou další svatbu. Shodli jsme se na statusu „kamarádi s velmi častými výhodami“. Ale protože jsme oba měli děti a silně věřící rodiče, zabalili jsme to do hezkého balíčku s nápisem „CHOZENÍ“ a tvářili se jako spořádaný pár. Moji rodiče Mirka milovali. Jeho táta byl vůči mně zdrženlivý, ale jeho matka… ta mě od první vteřiny nenáviděla.
Jsem od přírody brutálně upřímný člověk, ale kvůli klidu v rodině jsem roky snášela její jízlivost, ignorovala ji nebo prostě jen protočila oči a odešla. Nebylo to o tom, že bych chtěla být „ten lepší člověk“, prostě jsem dospělá ženská, která nemá zapotřebí hrát si na nějaké pubertální hry. Všechno se změnilo, když se Mirkův bratr po ošklivém rozvodu seznámil s neuvěřitelně milou a nevinnou dívkou, Lenkou.
Tchynin terč se okamžitě přesunul ze mě (těžký cíl) na Lenku (měkký cíl). Dokázala tu mladou ženu svým jedovatým jazykem a urážkami dohnat k pláči. A užívala si to. Vždycky počkala, až budou její chlapci něčím zabraní, a pak zaútočila.
Jedné soboty jsme byli u nich na zahradě na grilovačce. Mirek, jeho bratr a tchán stáli u grilu a byli plně zaměstnaní masem. Tchyně mezitím spustila nenávistnou tirádu namířenou na mě a na Lenku. Chrlila ze sebe jedy o tom, jaké byly jejich vztahy s bývalými manželkami a jak nás oni dva nemůžou milovat, jinak by nás už dávno požádali o ruku a bla, bla, bla. Upřímně, většinu času jsem ji ignorovala a přes okno do zahrady pokukovala po Mirkově pevném zadku a v hlavě si plánovala, co s ním budu provádět, až se konečně zbavíme zbytku rodiny.
Právě v odrazu toho okna jsem si všimla Lenky. Po tvářích jí tekly slzy. Můj mozek okamžitě přepnul zpátky do konverzace, zrovna včas, abych slyšela tchyni, jak deklamuje, že její chlapci mají v srdci místo jen pro jednu ženu – a tou je ONA!
„Jeho srdce si klidně nechte. Mě víc zajímá jeho péro a jazyk,“ vyhrklo to ze mě dřív, než to jakýkoliv filtr v mé hlavě stihl zachytit.
Lenka se zakuckala, vyprskla a pak se začala smát tak, až brečela a chrochtala smíchy zároveň. Tchyně zaječela a s pláčem vyběhla ven za „chlapečky“, aby jim žalovala, jaká perverzní bezbožnice jí sedí v domě. Když tchán i Mirkův bratr plácli Mirkovi, zaječela ještě hlasitěji, vběhla zpátky do domu a s ohlušujícím bouchnutím dveří se zamkla v ložnici.
Té noci si mě tchán oblíbil. Podal mi pivo – a ne jen tak ledajaké, ale jedno ze svých oblíbených speciálů z malého pivovaru – a přivítal mě v rodině. Pak se otočil na Lenku a řekl jí, ať taky přitvrdí. Věděl, jaká je jeho žena mrcha. V podstatě nám dal zelenou, že cokoliv ona začne, my to můžeme beztrestně dokončit.
Od toho dne jsme se s Lenkou staly nejlepšími kamarádkami. A na tchyni nám stačí jediný výmluvný pohyb jazykem, aby si vzpomněla, s kým má tu čest, a raději nás nechala v blaženém klidu.
Máte i vy ve svém životě ‚jedubabu‘, kterou jste dokázaly usadit do patřičných mezí? Podělte se o svůj triumfální příběh na pribehy.kral@seznam.cz!
