Článek
Snažím se. Opravdu se snažím vidět to z jejich úhlu pohledu. Vím, že nikdo není dokonalý. Vím, že moji rodiče vyrůstali v jiné době, že neměli přístup k psychologickým příručkám a že se snažili, jak nejlépe uměli. Chápu to. Ale moje chápání mi nezaplatí terapii.
Moje empatie nezacelí tu díru v mé hrudi, kde mělo být sebevědomí. Moje shovívavost magicky nevyléčí moji úzkost, se kterou bojuju pokaždé, když mám navázat nový vztah. Jejich „poprvé“ se stalo mým „navždy“.
Proč bych já měl nést plnou tíhu jejich nezkušenosti, jejich citové nezralosti, jejich neschopnosti komunikovat? Proč jsem to já, kdo teď ve osmadvaceti letech tráví večery na internetových fórech a hledá pomoc u cizích lidí na internetu?
Protože za svými rodiči jít nemůžu. Nemůžu jít za lidmi, kteří mě použili jako svého pokusného králíka v laboratoři života, a stěžovat si, že se experiment nepovedl. Jejich odpověď už znám: „Měl jsi nám to říct. My jsme se snažili.“
Ano, snažili se. A já jsem byl jejich první auto, jejich zkušební jízda. Nevěděli, jak řadit, občas sešlápli plyn místo brzdy a párkrát to ošklivě nabourali do zdi. Teď stojí vedle toho otlučeného vraku, kterým jsem já, a diví se, proč nejede jako nové auto z autosalonu. A všichni kolem mi říkají, ať mám pro ty nezkušené řidiče pochopení.
Jenže v tomhle přirovnání něco chybí. Já nejsem jen to auto. Jsem i ten pasažér, který v něm seděl bez pásů. A ty jizvy jsou moje. Ne jejich.
Ta věta „i rodiče to mají poprvé“ je nebezpečná. Není to projev empatie. Je to nástroj, jak smazat zodpovědnost. Je to způsob, jak umlčet oběť a ochránit viníka. Omlouvá jejich chyby, ale ignoruje jejich následky.
Je to skoro, jako by rodičovství mělo skutečné, dlouhodobé a pro život dítěte naprosto zásadní důsledky. Šokující, že? A možná, jen možná, by si lidé měli rozmyslet, jestli chtějí skládat řidičské zkoušky na životě někoho jiného.
Narážíte i vy na „dobře míněné rady“ a omluvy, které zlehčují vaši bolest? Bojujete s pocitem, že musíte nést následky za chyby druhých? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Vaše pocity jsou platné, i když se je svět snaží omluvit.
