Článek
Po tom všem smutku a zařizování kolem pohřbu jsme byli všichni úplně vyřízení. Ivana, aby ušetřila a taky aby prý nevznikaly nějaké zbytečné třenice, zamluvila jen dva pokoje v hotelu. Jeden pro nás dva s Ivanou a druhý pro holky – Elišku, Kláru a Denisu. Říkala, že se tam snad nějak poskládají, postel byla prý dost velká. Já na to moc nemyslel, měl jsem hlavu plnou jiných starostí, však chápete…
Jenže pozdě večer, někdy kolem jedenácté, mi zvoní telefon. Koukám, volá Eliška. Zvednu to a slyším, jak brečí a v pozadí nějaký hádavý hlasy. Ptám se, co se proboha děje, a ona mi mezi vzlyky povídá, že ji Klára s Denisou vyhodily z postele a že má spát na zemi. Prý tam pro ni není místo, i když ta postel byla fakt velká, viděl jsem ji. Prý proč? Eliška říkala, že ani neví, prostě jí řekly, ať si lehne na zem, že jim to tak víc vyhovuje.
No to mě teda naštvalo. Jednak ta situace sama o sobě, a pak ještě to, že holky donutily moji dceru spát na zemi jako nějakého psa zrovna v den, kdy pohřbila dědu. Hned jsem se sebral a šel za nima do pokoje. Ptám se holek, co to má znamenat. Jen krčily rameny a něco mlely, že je to tak lepší, že se jim tak líp spí. Žádný pořádný důvod. Už jsem toho měl plné zuby. Řekl jsem Elišce, ať si sbalí věci. Klára se ještě drze zeptala, kam jako jdeme. Tak jsem jí řekl, že jí jdu zařídit vlastní pokoj, když se neumí chovat. Tvářily se obě dost kysele, ale neřekly ani popel.
Musely ale hned žalovat mámě, protože když jsem se vrátil do našeho pokoje, Ivana už nespala a hned na mě spustila. Že prý jsem vyhodil peníze oknem za další pokoj, že Eliška to mohla tu jednu noc klidně vydržet na zemi, že nemusela dělat scény. Snažil jsem se jí vysvětlit, že mi nepřijde normální, aby moje dcera spala na zemi, když je tam obrovská postel, ale Ivana si mlela svou. Prý jsem tím dal jasně najevo, že Elišce nadržuju, a že teď jsou Klára s Denisou naštvané, protože ony se musí dělit o pokoj a Eliška má celý pro sebe. Že prý jsem to celé vyřešil úplně špatně.
Už jsme dávno doma, ale Ivana mi to pořád připomíná. A Klára s Denisou se mnou skoro nemluví, asi to v sobě pořád dusí. Já si ale stojím za svým. Udělal bych to znova. Nebo jsem to fakt přehnal a měl jsem nechat Elišku spát na zemi?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
