Článek
V lednu 1942 zaútočila japonská vojska na Barmu s cílem dobýt město Rangoon a ukončit tak zásobování čínského bojiště, stejně jako podpořit své akce v Malajsii. Během roku 1942 Japonci nejen, že dobyli Rangoon, ale postoupili prakticky až k indickým hranicím. Od roku 1943 ale Spojenci pomalu začínali získávat vzdušnou převahu a budovat síly, které měli Japonce a jejich thajské spojence z Barmy vytlačit.
Jádro spojeneckých sil tvořily britské jednotky, ve velké míře složené z vojáků pocházejících z kolonií, nejen z Indie, ale i z Afriky. Významnou měrou přispěli i čínští vojáci a posilou byly i americké síly. Velká spojenecká ofenziva začala v roce 1944 a pokračovala až do úplného konce války v roce 1945.
Bitva o ostrov Ramree
V lednu a v únoru roku 1945 se stal terčem britského útoku ostrov Ramree. Na mapě byste jej našli u pobřeží Barmy v její střední části. Od pevniny je ostrov oddělen jen poměrně úzkým pruhem moře. Cílem invaze na ostrov bylo samozřejmě jeho obsazení, které by umožnilo vybudování základy pro podporu dalších operací na pevnině.
Dne 21. ledna 1945 se na ostrově po mohutném ostřelování z moře vylodili vojáci 26. indické divize a započali svůj postup napříč ostrovem. Do 8. února se Britům povedlo dobýt stejnojmenné hlavní město ostrova Ramree a dále pokračovali v tlaku na japonské obránce. Ti se postupně dostávali do situace, kdy museli volit mezi smrtí v boji a ústupem na pevninu.
K tomu, aby se mohli přeplavit na pevninu ale museli Japonci nejprve ustoupit přes močály. A právě zde došlo k tzv. masakru na ostrově Ramree. Japonské vojáky zde ale nezlikvidovali Britové, nýbrž sama příroda.
Krokodýl mořský a ostrov Ramree
Močály, přes které se Japonci rozhodli přejít, byly plné krokodýlů mořských. Ten představuje nejen největší dnes žijící druh krokodýla, ale i největší druh plaza vůbec. Největší jedinec, který byl historicky změřen, měl na délku 6,3 metru a vážil více než 1,3 tuny. Není vyloučeno, že největší krokodýli mořští (někdy též označovaní jako cejlonští nebo pobřežní) mohou mít ve výjimečných případech délku až 7 metrů a hmotnost přes 2 tuny.
Stisk krokodýlích čelistí může být až 16 500 Newtonů, což je více než má kterýkoliv jiný v současnosti žijící obratlovec. Kromě toho je krokodýl mořský vynikající a vytrvalý plavec. Je celkem zřejmé, jak může dopadnout souboj člověka s takovýmto monstrem. V oblasti jihovýchodní Asie mu padne ročně za oběť asi 300 lidí. Krokodýl mořský patřil k ohroženým živočichům, dnes se ale jeho stavy opět zvyšují.
Vraťme se ale do února 1945 a na ostrov Ramree.
Masakr na Ramree
Japonci se k přechodu močálů odhodlali v noci 20. února 1945. S Brity v zádech vstoupili do prostředí, kterému vládli krokodýli. Britský velitel své muže před močálem prozíravě zastavil a ti tak pouze slyšeli zvuky, z nichž bylo jasné, co se vlastně děje. Japonci končili v čelistech obřích plazů, kterým se zoufale snažili bránit střelbou, ale v noční tmě šlo spíše o střelbu naslepo. Krokodýli měli hostinu.
Dnes již asi nezjistíme, kolik vojáků skončilo ve chřtánu hladových krokodýlů. Udává se, že z tisícovky prchajících Japonců jich přežilo jen dvacet, to je ale podle odborníků opravdu hodně nepravděpodobné a skutečnost byla asi výrazně skromnější, byť stále doslova děsivá. Podle realističtějších odhadů mohlo tu noc v močálu zemřít od patnácti do několika málo desítek Japonců. I tak se ale jednalo doslova o krokodýlí masakr na ostrově Ramree. O to, co z nešťastných japonských vojáků zbylo, se následující den postarali supové.
Zdroje
1) Bitva o Ramree: Sežrali krokodýli tisícovku Japonců?
2) Crocodylus porosus Schneider, 1801
3) Jungle Fights Back: Crocodiles at Ramree Island, 1945
