Článek
Současné mladé matky řeší při výchově svých dětí celou řadu problémů. Pochopení od matek vlastních se ovšem často nedočkají. Soudobé výchovné metody jsou totiž úplně jiné, než zažila generace dnešních prarodičů v období vlastního dětství za někdejšího režimu.
Začalo to vlastně prakticky ještě před tím, než se děti narodily. Socialistický režim, konstatuje projekt Paměť národa, sice naoko roli matek oslavoval, ve skutečnosti však ženy nemilosrdně situoval do podřízené role. Ty tak musely poslouchat nezpochybnitelnou autoritu lékaře. Rodilo se v porodnici podle místa bydliště, výběr neexistoval. Pokoje byly mnohalůžkové, nárok na soukromí v nich byl nulový. Vystrašené rodičky často neměly potuchy, co se s nimi bude dít.
Po porodu neexistovalo nic jako bonding, dítě obratem putovalo ke změření a zvážení, následně na separátní speciální pokoj pro novorozence a jeho vlastní matka ho tak viděla i po 24 hodinách. Novorozenci se i následně v pravidelných intervalech vozili zpět jen na kojení a na otce u porodu mohly ženy rovnou zapomenout. Role otců byla potlačována výrazně. Ještě v 80. letech nejenže nemohli být přítomni u porodu, ale nesměli ani svou ženu a dítě navštívit na novorozeneckém oddělení.
Doma se kojilo v pravidelných intervalech, záhy přišel Sunar
V nastoleném režimu se pak pokračovalo i po propuštění z porodnice. Současný trend kojení na požádání byl ještě velkou neznámou, krmilo se v intervalu co tři hodiny. Nevýhody takového striktního nastavení se projevily až po letech. Odborníci dnes jmenují zejména chybějící citovou vazbu s matkou, neukotvenost v životě, nízké sebevědomí, nejistotu, strach a nedůvěru v život.
Současná generace se jen těžko smiřuje i s dalším rysem tehdejšího rodičovství: Před několika desetiletími patřilo ke standardu nechávat nejmenší děti takzvaně vyplakat, což ostatně radí i mnohé dnešní babičky. Rodiče tehdy své ratolesti zkrátka nechávali trochu napospas svému osudu a při každém zakňourání novorozeněte k němu okamžitě neběželi. Ve skutečnosti je psychické a fyzické pouto pro nejmenší velmi důležité a rozmazlit miminka řešením jejich nepohodlí nemůžete, konstatují dnes psychologové.
V době socialismu ovšem takto přemýšlet nebyl prostor. Rodina tehdy do značné míry byla z výchovné role zcela vytlačena. Silný vliv totiž měl i sám stát, který se snažil děti formovat v rámci ideologie do podoby „správných“ a dostatečně uvědomnělých občanů socialistické společnosti. S tím souvisí i otázka kojení. Přestože z úsporných důvodů se oproti umělé výživě doporučovalo, mělo být praktikováno na dobu pouze nezbytných 3 až 6 měsíců, zatímco dnes se odborníci přiklánějí k hranici až 2 let, některé matky ale kojí ještě déle.
Novopečená matka musela zkrátka nastoupit do pracovního procesu co nejrychleji. Tomu odpovídala i omezená mateřská dovolená. Vůbec nejkratší byla v 50. letech, to trvala jen 18 týdnů. V první polovině 60. let byla zavedena tzv. další mateřská dovolená, ta ale nebyla podpořena finančně. Ženy o ni tak stejně neměly zájem a do zaměstnání jednoduše nastoupily.
Jak to fungovalo v jeslích a ve školkách
Na dítě tak čekala péče institucionální v podobě jeslí a mateřské školy. Dětské jesle reprezentují fenomén rozšířený hlavně v 70. a 80. letech minulého století, byť nejsou vynálezem komunistů, jak se doposud mylně traduje. Ve skutečnosti na území dnešní České republiky fungují už od 2. poloviny 19. století. Za socialismu ovšem vznikl dokonce plán převzít výchovu dětí státem, který navazoval na záměr převzetí domácích prací podniky služeb.
Proto měly být dětské jesle původně dokonce týdenní. Během 50. let se ale prokázalo, že až tolik si rodiny do výchovy rozhodně nechtějí nechat zasahovat. Vznikly tak instituce, kde mohly být děti každý den na vymezenou dobu, čímž se jesle přiblížily současnému modelu předškolní péče. Tu reprezentovaly i mateřské školy, ovšem samozřejmě značně po svém, poplatné vládnoucí straně.
Už nejmenší děti se setkávaly s komunistickými hesly, motty a výchovou v souladu s totalitním režimem. Dárky tak tehdy přirozeně nosil ruský děda Mráz a děti se učily písničky a básničky opěvující režim. Rodiče plačící na besídkách z výkonu ratolestí předvádějících ony „umělecké“ projevy tak jistě neslzeli pouze dojetím. I ve školkách panoval nekompromisní režim, přísná pravidla určovala, jak se chovat a nechovat, jak si hrát a nehrát atd. Prostředí bylo značně uniformní a odlidštěné, vzpomínají pamětníci. Samozřejmostí byl povinný polední spánek i nucení do jídla.
Zdroje
