Článek
Autorství termínu man-child je běžně připisováno americkému spisovateli Williamu Faulknerovi. Označují se jím obvykle dospělí muži, kteří však vykazují známky dětinského chování. Tito jedinci jsou oproti průměru obecně více citliví a vnímaví ke svému okolí. Přesto jim tyto ryzí charakterové vlastnosti zpravidla nepomáhají k tomu mít úspěch u žen. Pro lepší pochopení celé situace je potřeba se na celou situaci podívat z mužského pohledu.
Sociální role a stereotypy současnosti
V dnešní době, kdy se muži již od mladé dospělosti potýkají s celkovou nejistotou ohledně své budoucnosti ať už z hlediska kariéry, financí nebo bydlení, je věnování se dětským koníčkům prakticky ideální formou odpočinku a úniku před tlakem dospělého života, ke kterému se člověk posléze musí zase vrátit.
Je zřejmé, že navzdory dnešní snaze o rovné postavení žen a mužů ve společnosti se společenská očekávání u obou pohlaví stále značně liší. Zejména dospělí jsou často konfrontováni s tím, že by se měli vzdát dětinských návyků a věnovat se aktivitám, které více odpovídají jejich skutečnému věku. Zatímco muži po celém světě nadále hrají videohry a nakupují hračky, aniž by čelili větší kritice, ženy čelí společenskému tlaku, aby se těchto zájmů vzdaly a vyměnily je za odpočinek při žehlení nebo vaření pro svou rodinu. To v nich samozřejmě probouzí frustrující pocity nespravedlnosti.
K ženám se dětské koníčky nehodí
Jsou to pak právě videohry, které byly v minulosti považovány za výhradně dětskou zábavu, dnes už ale jde o mnohamiliardový průmysl, který má široký mezigenerační záběr. Podobně to pak funguje i se sbíráním figurek, stavebnic či jiných sběratelských předmětů, které by se dalo připodobnit k hračkám. Všechny tyto produkty s v posledních letech vyvinuly v legitimní formu umění a druh zábavy určený dospělým. V mnoha ohledech jde o zcela neškodné záliby, které jsou obecně vnímány jako cesta k nostalgii a ke svému vlastnímu mladšímu já. V případě žen a jejich pohledu na celou věc je však situace výrazně odlišná.
Něžnější pohlaví naproti tomu čelí přísnějším očekáváním. Dětinské činnosti nebo zájmy jsou vnímány jako nezralost nebo neschopnost dospět. Žena, která sbírá panenky nebo má stále ráda dětské pořady, může být dokonce terčem posměchu. Společenský konsensus naznačuje, že ženy by měly přejít od hraní si s hračkami k výchově skutečných dětí. Na ty, které se touto cestou nevydají, je pohlíženo skepticky. Některé ženy pak dokonce nabývají pocit, že nemají nárok na volný čas, a jsou tak nepřímo nuceny věnovat každou minutu péči o rodinu. I to je tedy nejspíš důvod, proč jim muži chovající se jako man-childs přijdou neatraktivní či dokonce odpudiví.
Dětinské chování a dospělý vztah nejdou dohromady
Při výběru budoucích partnerů se ženy často uchylují až k přehnaným očekáváním. Chtějí muže vtipného, hezkého, zajištěného a hlavně vyspělého. Nikdo nechce sdílet domácnost s dospělým dítětem, které se není schopno postarat ani o sebe. Pokud tak ženy vidí svého partnera, jak si nadšeně plánuje čas na hraní nebo sledování oblíbených seriálů místo přemýšlení o společné budoucnosti, mohou cítit, že mužovy záliby jdou proti jejich představám o společném životě. Žena se tak cítí být nedůležitá, její sebevědomí klesá a prohlubující se vztahová propast se často promítne i do intimního soužití.
Za dětinským chováním pak někteří vidí dokonce i aroganci. Jestliže muž věnuje „hraní si“ příliš času nebo peněz, je považován za sobce. Ženy tak získávají do rukou další munici, prostřednictvím níž si mohou vydobyt svou pozornost.
Záleží pak především na prioritách a toleranci obou partnerů, zda-li dají přednost vážnému vztahu, nebo si vzájemně dopřejí trochu dětské radosti. Jak se na celou situaci díváte vy? Máte s fenoménem man-child vlastní zkušenost, či se sami realizujete v podobných koníčcích? A pokud ano, vnímáte dopady těchto aktivit na vaše vztahy?
Zdroje:
1) Man Child, Tropedia, Fandom
2) Is your partner a man-child? No wonder you don't feel like sex
3) ‚Man Child Syndrome‘ is a real thing. And it has lasting consequences.
