Článek
Oba jsme softwaroví inženýři pracující z domova, což je důvod, proč se tohle vůbec mohlo podařit. Já jsem full-stack vývojář, zatímco ona je front-end vývojářka, ale má v podstatě všechny znalosti, které potřebuje, aby mohla dělat stejnou práci jako já. Někdy se mnou sedí, když pracuji, a pomáhá mi ladit řádky a řádky kódu (což si nesmírně vážím a oplácím jí to, když můžu), ale dnes mě opravdu překvapila.
Včera v noci jsem chytil ošklivou chřipku a dnes jsem si nevzal nemocenskou, protože můj tým a já máme velký tlak od šéfa, abychom co nejdříve dokončili náš současný projekt. Řekl jsem to své ženě a ona mi řekla, ať se jen soustředím na to, abych se uzdravil, a že ona se „postará o zbytek“.
Měl bych zmínit, že její práce nevyžaduje, aby pracovala v určitou dobu, prostě dostane úkol nebo dva a protože je efektivní, dokončí je během několika hodin a zbytek dne má volno. Dnes měla celé dopoledne volno, takže se zamkla v mé pracovně a začala dělat mou práci. V našem týmovém chatu napsala omluvu, předstírajíc, že je já, a uvedla, že jsem přišel o hlas, takže se nemůžu připojit k hovoru, a oni jí to spolkli.
Udělala mi snídani a řekla mi, že do pracovny po zbytek pracovního dne nesmím, takže tady ležím na gauči s mokrým hadrem na čele, krabicí kapesníků vedle sebe a s tím největším úsměvem na tváři.
Doplnění: Vzal jsem kartičku, napsal na ni „poukázka na den volna od práce“ a dal ji své ženě jako odměnu za dnešní pomoc. Taky ji plánuji pozvat na skvělou večeři, jakmile nebudu úplně mimo z nemoci. Děkuji za všechny milé komentáře!
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
