Článek
Možná mě za to odsoudíte, ale už jsem nemohla dál. Můj manžel miluje pivo typu IPA, ale dělá mu to s tělesným odérem něco tak příšerného, že to ani není vtipné. Ten zápach mu prostě prosakuje póry a dokáže zasmradit i naše povlečení a jeho polštář. A je úplně jedno, jaká je to značka nebo jak je kvalitní, něco v tom pivu prostě nereaguje dobře s jeho chemií.
Jeho nejoblíbenější pivo je z jednoho místního minipivovaru. Řekla bych, že týdně vypil tak dva až tři džbánky jejich IPY. Nakonec jsem to už nemohla vydržet, a tak jsem tam jednoho dne zašla na oběd a požádala, jestli bych mohla mluvit s majitelem. Je to super chlap a svěřil se mi, že on sám IPY taky nesnáší, protože je to prý důvod, proč se mohlo otevřít tolik špatných pivovarů – piva typu IPA nevyžadují moc umění a sládci často zakrývají chyby intenzivní chutí. Takže jsme spolu uzavřeli dohodu. Kdykoliv můj manžel přijde, on a jeho zaměstnanci mu řeknou, že jim zrovna došla IPA, ale nabídnou mu tradičnější ležák se slevou. Doufali jsme, že časem ztratí na IPU chuť a přestane nám zamořovat dům. Dokonce jsem majiteli nabídla, že mu doplatím, co na té slevě ztratí, ale on mi řekl, ať si s tím nedělám starosti.
A ono to opravdu funguje. Podařilo se mi ošálit chuťové buňky mého manžela, aby si oblíbil světlejší piva, a zdá se, že ta nechutná IPA fáze je za námi. A hlavně, voní mnohem lépe.
Jdi se vycpat, hnusný pivo.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
