Článek
Na střední, kam jsem chodil, jsme přes den nesměli mít u sebe mobily ani tablety. Každé ráno jsme je museli odevzdat a na konci vyučování si je zase vyzvednout. Dávali nám na ně takové bílé polstrované obálky, které je měly chránit, i když ve skutečnosti byly k ničemu.
Jedno ráno jsem spěchal na autobus a při odchodu z pokoje jsem se rozhodl hodit svůj iPad na postel. Jenže se odrazil a přistál displejem přímo na dlažbě. Podle zvuku jsem hned věděl, že je zle. Stál jsem tam a proklínal se, dokud jsem nedostal nápad. Popadl jsem tu školní obálku, strčil do ní rozbitý iPad i s kousky skla a vzal ho do školy.
Odevzdal jsem ho a tvářil se, jako by se nic nedělo. Když přišel čas si ho odpoledne vyzvednout, nasadil jsem při otevírání obálky svůj nejlepší šokovaný a smutný obličej. Šel jsem za nejbližší učitelkou a řekl jí, že jsem našel svůj iPad rozbitý. Vzala mě do kanceláře a nakonec k ředitelce. Zpočátku se tvářila dost podezřívavě, ale když si pro mě přišel táta (veterán z armády s pětadvacetiletou praxí), tak ji i celé vedení školy pořádně seřval.
Původně souhlasila, že zaplatí opravu, ale když to nešlo, svolila, že koupí nový. Jenže ten můj iPad byl starý model druhé generace a psal se rok 2014, takže jsem nakonec dostal úplně nový, moderní model.
Nikdy jsem se ve škole nikomu nepřiznal, protože jsem se bál, že by se to nakonec doneslo k ředitelce.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
