Článek
Dobyvačné choutky nacistického Německa samozřejmě nutně potřebovaly pro svoji realizaci dostatečně masivní a funkční průmyslovou základnu. Z tohoto pohledu byl pro Němce protektorát s rozvinutým průmyslem velmi důležitý. Tento fakt z velké části definoval vztah okupační moci k protektorátnímu obyvatelstvu.
Samotné Německo ale muselo řešit problém, který souvisel s odchodem celé jedné generace mužského obyvatelstva na válečné fronty. Díky tomu zůstalo mnoho pracovních pozic volných, a ne vždy mohly být obsazeny např. ženami (často šlo o pozice v těžkém průmyslu. Již od roku 1939, ve skutečnosti ještě před samotným vypuknutím druhé světové války v Evropě, tak Německo vytvářelo systém umožňující zapojení pracovních sil z okupovaných zemí.
Na konci července 1939 se v celé Třetí říši významně změnily pracovněprávní předpisy. V první řadě získaly úřady možnost práci lidem přikázat i proti jejich vůli. Zpočátku se toto nařízení týkalo osob mužského pohlaví ve věku 16-25 let, v roce 1941 byly potom zákony změněny tak, aby pokrývaly všechny občany ve věku mezi 18 a 50 lety.
Podobná pravidla se týkala samozřejmě i protektorátu. Jak to vypadalo reálně? V první fázi války lákaly německé úřady na práci v Německu slibem nejrůznějších výhod. Nutno podotknout, že v mnoha případech šlo pro řadu občanů protektorátu skutečně o výhodnou nabídku, kterou také mnozí přijali.
Skutečnost byla ale trochu složitější. Zaměstnavatelé v Německu často nedodržovali ujednané podmínky. Nejeden pracovník to následně řešil útěkem zpět domů. To však mohlo skončit i zatčením a odesláním do koncentračního tábora. Také odmítnutí práce v Německu, pokud byla nabídnuta nezaměstnanému člověku, bylo de facto nemožné. Takový člověk potom mohl být umístěn do pracovního tábora.
Systém dobrovolného náboru zahraničních pracovníků ale Německu „jakžtakž“ fungoval jen v prvních dvou letech. V roce 1941 pracovalo v Německu na 1,5 milionu zahraničních pracovníků. To ale nestačilo. A navíc, rok 1942 přinesl Německu zásadní porážky na bitevních polích. Najednou bylo jasné, že Německo válku rychle nevyhraje. Ekonomicky a průmyslově přitom na dlouhou válku nebylo vůbec připraveno.
Totaleinsatz nastupuje
Na podzim 1941 přišel do protektorátu Reinhard Heydrich jakožto „zastupující říšský protektor“. Jedním z jeho hlavních úkolů byla i náprava problémů protektorátní ekonomiky, která byla pro Německo velmi důležitá. Heydrich začal realizovat svojí slavnou politiku „cukru a biče“ s cílem přesvědčit především protektorátní dělnictvo o tom, že je pro něj výhodné, přirozené a nezbytné pracovat pro Říši s maximálním nasazením.
V sytému bylo ale pomýšleno i na transfer dělníků přímo do Německa. Na jaře 1942 vznikla v Německu funkce „generálního zmocněnce pro distribuci pracovních sil“. Zastával jí Fritz Sauckel. Ten již v prvních týdnech ve funkci kontaktovat Heydricha s požadavkem na dodání 100 tisíc protektorátních dělníků. „Nábor“ byl realizován již po smrti Heydricha a probíhal tak, že kvalifikovaným pracovníkům byl zrušen pracovní poměr u jejich zaměstnavatele a následně dostali „nabídku“ z Německa, kterou však podle platných pravidel nesměli odmítnout. Prováděly se také kontroly zaměstnanosti v podobě zátahů v restauracích nebo na koupalištích, případně při vydávání potravinových lístků. Reinhard Heydrich ale připravil i další krok: povolávání celých konkrétních ročníků na práci v Německu.
Jestliže v roce 1941 pracovalo v Německu 1,5 milionu cizinců, v polovině roku 1942 to bylo již 3,5 milionu. Pořád to ale bylo málo. Německo potřebovalo pracovníků mnohem více. Když v září 1942 nastoupil na pozici protektorátního ministra hospodářství a práce Němec Walter Bertsch, Heydrichův plán oprášil a rozhodl o jeho realizaci.
Právě v tuto chvíli vzniklo to, co dnes nazýváme „totálním nasazením“ (Totaleinsatz) a o čem nejednomu dnešnímu třicátníkovi či čtyřicátníkovi v dětství a mládí vyprávěli jeho prarodiče. Jako první byly na práci v Německu povolány ročníky narozené v letech 1921 a 1922. Později k nim přibyly ještě ročníky 1918 až 1920. Brzy se ale tyto odvody začaly negativně promítat do výkonnosti protektorátní ekonomiky a další celé ročníky již odvedeny nebyly. Částečně se však nucené práce týkaly i některých dalších ročníků, zvláště potom v době, kdy se blížil konec války a německá porážka.
Jestliže v roce 1944 bylo v Německu na práci 400 tisíc českých pracovníků, na samém konci války to bylo ještě podstatně více. V tu dobu již byli povoláváni i lidé ročníků 1925 nebo 1926. Totálně nasazení pracovníci byli samozřejmě umisťováni do továren, které měly význam pro německý průmysl. Ty byly logicky také cílem stále intenzivnějších spojeneckých náletů. O život tak přišlo celkem přes 3 tisíce českých totálně nasazených pracovníků.
S tím, jak se blížil konec války, se množily také útěky totálně nasazených, kteří často vstupovali do československé zahraniční armády na západě.
Zdroje
1) Jak se zrodilo Totaleinsatz, nucené pracovní nasazení pro třetí říši
2) Pracovali pro Říši. Webová výstava k nucenému pracovnímu nasazení českého obyvatelstva protektorátu
