Článek
Helena byla celý život hodná, obětavá žena. Po smrti manžela zůstala sama. A právě v té chvíli se v jejím životě objevil on. Karel. Šarmantní, galantní muž, který ji zahrnoval pozorností, květinami a komplimenty. Teta rozkvetla. Po letech samoty konečně našla někoho, kdo ji miloval. Alespoň si to myslela.
Asi po půl roce známosti přišel Karel s prosbou. Měl prý jedinečnou investiční příležitost, která se nebude opakovat. Potřeboval si ale rychle půjčit dvě stě tisíc korun. Slíbil, že je do měsíce vrátí i s úroky. Teta neváhala. Byla zamilovaná, věřila mu každé slovo. Dala mu všechny své celoživotní úspory.
A Karel zmizel. Přestal zvedat telefony, na jeho adrese ho nikdo neznal. Teta zůstala se zlomeným srdcem a prázdným bankovním účtem.
Trvalo jí dva roky, než se z toho alespoň trochu vzpamatovala. A pak, jednoho dne, stál Karel u jejích dveří. S kyticí růží a s očima plnýma slz. Vyprávěl jí srdceryvnou historku o tom, jak ho jeho společník podvedl, jak se styděl, a jak celé dva roky dřel, aby jí mohl všechno vrátit. A opravdu, měl s sebou kufr plný peněz. Vrátil jí všechno do poslední koruny. A na kolenou ji prosil o odpuštění a o druhou šanci.
Všichni jsme jí říkali, ať to nedělá. Ať ho vyhodí. Ale ona neposlechla. Byla tak šťastná, že je zpátky. Že se ukázalo, že není podvodník, ale jen muž, který udělal chybu. A tak mu dala druhou šanci.
Rok žili jako v pohádce. Karel byl ten nejlepší partner na světě. A pak přišel s dalším nápadem. „Miláčku, proč bychom měli žít v tomhle malém bytě? Prodejme ho. A za ty peníze a za peníze, které jsem vydělal, si koupíme malý domeček se zahrádkou za Prahou.“
Tetě se rozzářily oči. Domeček se zahrádkou byl její celoživotní sen. A tak souhlasila. Prodala svůj byt, jediné, co jí po manželovi zbylo. Všechny peníze vložili na společný účet, který samozřejmě zařídil Karel.
Minulý týden se to stalo. Teta se vrátila z nákupu a byt byl prázdný. Karel byl pryč. I se všemi svými věcmi. Teta okamžitě běžela do banky. Společný účet byl prázdný. Do posledního haléře.
Podruhé. Ten stejný muž ji podruhé okradl. Ale tentokrát jí nevzal jen úspory. Vzal jí všechno. Vzal jí i střechu nad hlavou.
Moje teta teď bydlí u nás v pokoji pro hosty. Je to zlomená žena. Už nepláče. Jen sedí u okna a dívá se do prázdna. Stydí se. Stydí se za to, že byla tak naivní. Že dvakrát uvěřila stejnému lháři a podvodníkovi.
Láska je krásná věc. Ale někdy je slepá. A touha nebýt sám je tak silná, že jsme ochotni ignorovat všechny varovné signály. Prosím, nedělejte stejnou chybu jako moje teta. Protože někteří lidé si druhou šanci prostě nezaslouží. A třetí už vám nikdo nedá.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
