Článek
Základní jednotkou, jejíž součástí se dítě přirozeně hned po svém narození stává, je rodina. Ta by měla naplňovat jeho přirozené potřeby. To jsou ty biologické a materiální, ale také emocionální. Patří sem láska, pocit bezpečí a jistoty.
Ne každý rodič ale tyto emocionální potřeby saturovat dokáže. A to ať už z důvodu, že tak činit nechce anebo neví, jakým způsobem je to vhodné. Což platí i pro matky, u nichž se silně přeceňuje jakýsi přirozený mateřský pud, jež by měl ženám zcela samozřejmě napovědět, jakým způsobem adekvátně věnovat péči novorozeněti.
Emoční zanedbávání je podle psychologů dokonce vůbec nejčastější formou nevhodného zacházení s dětmi. Kromě rodičů k němu může docházet i ze strany dalších pečujících, učitele nebo jiné dospělé osoby.
A to často vlivem prožité zkušenosti, jako je například trauma anebo jednoduše z důvodu vlastního emočního zanedbání v dětství. Sami také mohou tito jedinci čelit obtížím ve vztazích, duševním problémům nebo problémům se závislostí. K dalším příčinám, proč dospělí emočně zanedbávají děti patří nízká emoční inteligence nebo zdravotní stav.
Jde současně o téma, které je spíše tabuizováno a veřejně se o něm dosud příliš nehovoří. Především v rámci mateřské role je jakékoli její zpochybnění pokládáno za neslušné, nevděčné, nemorální a sobecké.
Jakým způsobem se na nás rodiče mohou podepsat ve formě emočního zanedbání
Zároveň také platí, že ve srovnání s týráním nebo zneužíváním spočívá nejvýraznější riziko zanedbávání v tom, že má nejméně patrný bezprostřední dopad. Přestože samozřejmě týráním a zanedbáváním může taktéž být doprovázeno, případně samo o sobě může za určitých okolností i naplnit definici týrání.
Emocionální zanedbávání se projevuje různými způsoby od těch zřetelně patrných až po méně viditelné. Do první skupiny patří neustálé nadávky, křik, kritika nebo ponižování dítěte. Do té druhé můžeme zařadit nerealistická očekávání nebo nepřiměřené požadavky na dítě nebo nespravedlivé zacházení kvůli určitým vlastnostem, jako je například vzhled.
Takové zacházení způsobuje poškození vývoje dítěte. Má výrazný vliv na jeho psychické i fyzické zdraví. Dítě se tímto způsobem učí, že jeho potřeby nejsou důležité a naučí se je potlačovat, aby své rodiče nezatěžovalo. Následky tohoto přístupu mohou být krátkodobé, ale v některých případech přetrvávají i celý život.
Mezi nejčastější symptomy emočního zanedbávání u dítěte patří:
- deprese
- úzkost
- apatie
- neprospívání
- hyperaktivita
- agresivita
- opožděný vývoj
- nízké sebevědomí
- zneužívání návykových látek
- odstup od přátel a aktivit
- projevování lhostejnosti nebo nezájmu
- vyhýbání se citové blízkosti nebo intimitě
Děti jednoduše potřebují, aby jim někdo naslouchal, potvrzoval jejich pocity a kladl na ně přiměřená očekávání vzhledem k jejich věku. Stejně tak je pro ně důležité, aby jim dospělí v jejich životě poskytovali cenné rady ohledně výzev, kterým v průběhu svého vývoje čelí.
Dospělý jedinec pak trpí touto absencí potvrzení svých citových potřeb a vede to u něj k odpojení se od vlastních emocí. Což je pro něj nebezpečné, jelikož emoce jsou nutné k tomu, abychom prožili naplněný a bohatý život. Z toho vyvěrá široká škála různých projevů.
Nejčastěji k nim patří:
- posttraumatická stresová porucha
- deprese
- emoční nedostupnost
- zvyšující se pravděpodobnost poruchy příjmu potravy
- vyhýbání se intimitě
- pocit hlubokého osobního selhání
- pocit prázdnoty
- nedostatečná sebekázeň
- pocit viny a studu
- hněv a agresivní chování
- potíže s vybudováním důvěrné vazby druhým nebo se spoléháním se další osoby
Jak emoční zanedbávání ovlivňuje náš život a co s tím
K typickým situacím, kdy emoční zanedbání doslova vytryskne na povrch, patří především trávení času s rodiči. Ačkoli rodič dítě emocionálně zanedbává, je zcela přirozeným projevem, že se k němu dítě obrací jako ke zdroji podpory. Dítě tak žije stále s pocitem, jako by mu v přítomnosti rodičů cosi chybělo. Spouštěči jsou nedostatek pozornosti rodičů, povrchní rozhovory a neschopnost vnímat je do hloubky a citově. To může vyvolávat pocity zranění, hněvu a osamělosti.
Můžete se rovněž cítit jakoby neviditelní sami před sebou i ostatními. Možná dokonce zjistíte, že vám v zásadě vyhovuje žít v ústraní a bojíte se také riskovat, mluvit nahlas nebo být středem pozornosti. Když však nastanou situace, v nichž jste zjevně přehlíženi nebo ignorováni, vybouzí to ve vás paradoxně mnohem bolestivější odezvu než u člověka bez zkušenosti s emocionálním zanedbáváním.
Tito lidé si také neumí poradit v konfliktních situacích. Nejsou schopni akceptovat, že se cítí zranění nebo naštvaní, neumí identifikovat svoje pocity a formulovat je do slov. Praktickým důsledkem je to, že se konfliktům vyhýbáme a tváříme se, že se nic neděje. Podobně vykazují emočně zanedbaní jedinci nízkou toleranci k emocím druhých, zvláště k těm silným. Emocím druhých jednoduše nerozumí, jelikož ty svoje se naučili potlačovat.
Dospělý jedinec si také není schopen říkat o pomoc, jelikož tato jeho potřeba byla často ignorována. Tím se prohloubily pocity osamělosti. Žádost o pomoc tak spouští strach ze zklamání a nedostatek důvěry.
Napravit důsledky emočního zanedbávání není jednoduché, nicméně je to v každém věku možné. Zcela zásadní je především pěstování soucitu. Je důležité si uvědomit, že ačkoli například vaši rodiče vaše citové potřeby nenaplnili, nyní si zasloužíte opak. Stejně tak je důležité zachovávat vůči sobě samému laskavý a empatický přístup. Nemá smysl se trápit tím, že výsledek měl být lepší. Jednoduše jste v dané situaci udělali to, co jste mohli. Neměli byste na sebe být příliš přísní.
Zdroje
