Článek
„Dám mu jednu výchovnou.“
„Škoda každé facky, která padne vedle.“
Podobné věty jistě každý z nás slyšel z úst rodičů, příbuzných i cizích lidí. Stále jsou brány jako norma.
Násilí mířené proti dětem je často bagatelizováno, či dokonce schvalováno a oslavováno. Kdyby ovšem byla použita byť jen stejná věta, nedej bože stejné chování proti dospělému, jednalo by se o čin hodný odsouzení.
Jak nám může tedy takové zacházení s těmi nejnevinnějšími z nás připadat v pořádku?!
Práva dítěte
Již v roce 1923 byla přijata Deklarace práv dítěte a následně v roce 1959 přijata Valným shromážděním OSN jako Úmluva o právech dítěte. Jedním z hlavních bodů těchto úmluvy je, že dítě má právo na to, aby mu nebylo ubližováno rukou rozčilených lidí. Obzvlášť u nás v České republice se to ale stále děje na denní bázi.
Od dětí se očekává, že se budou chovat slušně, budou poslušné, a především budou umět perfektně ovládat své emoce. Mozek dětí, ale ještě nemá vyvinutou regulaci intenzity emocí, tudíž toho není schopný a co víc, děti se učí nápodobou. Jak se tedy mají naučit správnému chování, když maminka třikrát do týdne neudrží své vlastní emoce na uzdě a vlepí dítěti jednu výchovnou? Přesně takto to totiž ve většině případů je, rodič sám neumí zpracovat své emoce a vybije si vztek na dítěti, které se velmi často prostě jen chovalo jako dítě.
Dalším případem, který už bych nazval přímo zvěrstvem, jsou fyzické tresty z vypočítavosti, využívající své nadřazenosti. „No nechtěl jsem to udělat, ale tak si přines vařečku, svlékni si kalhoty, víš jak to chodí…“ Běhá Vám při čtení mráz po zádech? Bohužel je to běžný výjev v některých domácnostech, který nejen že je pro děti mnohem více traumatizující na poli psychiky, protože naprosto odstraní jakýkoliv pocit bezpečí v blízkosti rodiče, která je pro správný vývoj mozku klíčová, ale přes ní už zasahuje i do roviny fyzické.
Promítání vnitřních traumat do těla
V současnosti již snad všichni víme, jak neskutečně silným nástrojem je psychosomatika. Vnitřní traumata, třeba způsobena fyzickým násilím, které na nás bylo prováděno v dětství, se promítají do těla a způsobují mnohé problémy. Konkrétně u obětí domácího násilí je vysledováno mnohonásobně vyšší procento rozvoje kardiovaskulárních, neurologických a onkologických onemocnění. Množství kardiovaskulárních onemocnění ale naprosto vede. Zároveň se jedná i o nejčastější příčinu úmrtí u nás v Čechách.
Trestání domácího násilí na dětech
Všichni jsme již slyšeli mnoho příběhů o dětech alkoholiků, feťáků, násilníků, které byly odebrány z péče, následně do ní vráceny a historie se opakovala. Někdy i několikrát. Děti si tu přehazujeme jako horký brambor a vlastně nevíme co s nimi. Kritéria pro pěstouny a zájemce o adopci jsou velmi přísná, ale pro vlastní rodiče naprosto benevolentní. Takže ve finále pak ani není kam tyto děti umístit.
Když už dojde k opravdovému vyšetřování, tresty jsou naprosto směšné, jako například v Kauze Kuřim. Tato kauza vyšla najevo nedopatřením, díky špatně naladěné dětské chůvičce v roce 2007. Skupina lidí, v čele s matkou Klárou a tetou Kateřinou Maurerovými, přes dva roky bestiálně mučila dva nezletilé chlapce. Násilníci je zavírali do psích klecí, svazovali, řezali i pálili cigaretami. Jaké si za to vysloužili tresty? Všichni byli odsouzeni k vězení na 5-10 let a následně ještě třeba byli propuštěni na podmínku dřív. No, naprosto směšné.
Náš OSPOD zjevně naprosto selhává. Naštěstí ne všude ve světě tomu takto je a mají zde instituce, třeba jako norský Barnevernet, které opravdu zajišťují, aby děti a mladí lidé žili v prostředí, které nepoškozují jejich zdraví a vývoj.
Jak můžu pomoci já, jako jedinec?
Změnu může v této smutné situaci přinést naprosto každý z nás, a to nejlépe tak, že se budeme chovat k našim vlastním dětem s respektem.
Je zřejmé, že u nás jsou úřady neschopné s touto problematikou zatočit, tudíž ji musíme převzít do vlastních rukou. Pokud každý z nás konfrontuje své stinné stránky, svá vnitřní traumata napáchaná na nás v dětství a rozhodneme se je nepředávat dál, všechno se změní. Za pár desítek let by tu v utopické představě mohly vládnout generace nezraněných sebevědomých jedinců ve společnosti založené na vzájemném respektu, žijící v pravdě.
Zdroje
1) Úmluva o právech dítěte v souvislostech
2) OSPOD Ostrava - přehledné shrnutí
