Článek
Můj manžel Pavel pochází z velké rodiny. Nejmladší z jeho sourozenců je devatenáctiletý Jakub. Za těch šest let, co Kubu znám, mi vždycky přišel plachý, tichý a sociálně neobratný. Vždycky jsem k němu měla zvláštní náklonnost, protože je to neskutečně milý člověk a já sama jsem v dětství byla trochu nemotorná.
Kuba se teď potýkal s nějakými předměty ve škole a já jsem mu pomáhala. Můj manžel mě vzal na večeři, aby mi za to poděkoval. A právě tam mi odhalil, proč má Kuba někdy problémy.
Zjevně jejich otec, který je teď už po smrti, opustil jejich matku kvůli obvinění, že Kuba je produktem nevěry. Nebyl. Ale jejich otec byl chorobně paranoidní a začal Kubu týrat, už když mu byly dva roky. Bil ho. Krátce nato odešel a o pár let později zemřel.
Týrání tím ale neskončilo. Moje tchyně navázala tam, kde otec přestal. A co je nejhorší, můj manžel mi řekl, že se na tom podíleli všichni sourozenci. Včetně něho.
Když už jsem nemohla dál poslouchat ty nechutné detaily, zeptala jsem se ho, jak mohl něco takového dělat. Když viděl, jak jsem rozzuřená, přešel do obrany a řekl, že jim bylo řečeno, že Kuba není jejich bratr. Jako by to byla omluva. Řekl, že rodina to pohřbila a nemluví o tom. Týrání prý přestalo, když bylo Kubovi asi třináct a začal se bránit. Zeptala jsem se, jestli se mu někdo omluvil. Řekl, že omluvu nepotřebuje, že na to jen musí zapomenout.
Od té noci před třemi týdny nejsem schopná se svého manžela ani dotknout. Z muže, kterého jsem milovala, se stal někdo, koho naprosto nepoznávám a kým opovrhuji.
Minulý víkend jsme měli na zahradě grilovačku. Kuba omylem převrhl džbán se šťávou. Je trochu nešikovný, ruce se mu třesou, ale byla to zjevně nehoda.
Moje tchyně se na něj vrhla. Začala na něj řvát, nazvala ho idiotem a posmívala se jeho třesoucím se rukám. Podívala jsem se na manžela s výrazem „něco udělej“. Neudělal nic.
A já jsem vybuchla. Vrhla jsem se na ni a zařvala, že možná by se mu tak netřásly ruce, kdyby ho celé dětství nemlátila.
V tu chvíli zasáhl můj manžel. Aby se zastal své matky. Řekla jsem jí, ať vypadne z mého domu. A ona řekla všem, ať jdou s ní. Jen Kuba zůstal, protože jsem ho prakticky prosila.
Pak jsem se pokusila promluvit si s manželem. Řekl mi, ať se nestarám do jejich rodinných záležitostí. V tu chvíli jsem mu řekla, ať odejde taky.
Od té doby se to celé sesypalo. Tchyně Kubu vyhodila z domu za to, co se stalo. Moje kamarádka terapeutka mi řekla, že jsem Kubovi vlastně ublížila tím, že jsem to tajemství vytáhla na veřejnosti. A že se mu musím omluvit.
To udělám. Dnes večer. Moji rodiče se nabídli, že se Kuby ujmou. Táta ho naučí řídit a dá mu své staré auto. Teď ho jen musíme přesvědčit, aby naši pomoc přijal.
A můj manžel? Konečně jsem s ním mluvila po telefonu. Myslí si, že si to vykecá. Zeptala jsem se ho, proč jeho máma vyhodila Kubu. Řekl, že neví, o čem mluvím. Kuba mi ale potvrdil, že můj manžel u toho byl.
Ten lhář. Ten zbabělec. Ten násilník.
Podám žádost o rozvod. Není cesty zpět.
Stali jste se svědkem rodinného tajemství, které změnilo všechno? Museli jste se postavit proti vlastním lidem, abyste ochránili slabšího? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je mlčení tím největším hříchem.
