Článek
Bylo mi sedmnáct a potil jsem se u učení na maturitu. Hormony mi stříkaly z uší a stres z nadcházející zkoušky dospělosti tomu rozhodně nepomáhal. Žil jsem tenkrát jen s mámou v našem malém panelákovém bytě na Jižňáku.
Moje máma zrovna prožívala intenzivní „bio a raw“ fázi. Každou sobotu trávila dopoledne na farmářských trzích a vracela se s taškami plnými ovoce a zeleniny, o jejichž existenci jsem do té doby neměl tušení. Mezi nimi byly i obrovské žluté melouny.
Jednoho parného odpoledne, když máma odjela na celý den na nějaký seminář o klíčkách mungo, mě to napadlo. Ten nápad byl tak šílený a tak hloupý, že se za něj stydím dodnes. Ale tehdejší pubertální Filip si myslel, že je to geniální. Rozhodl jsem se, že si zasouložím s melounem.
Popadl jsem lžíci a nůž a asi dvacet minut jsem z toho nebohého plodu dlabal dužinu, dokud nevznikl otvor tak akorát pro mého… no, však víte. Aby to klouzalo, potřeboval jsem nějaké mazivo. Sáhl jsem do lednice pro tu nejbližší kluzkou věc – máslo.
Namazal jsem otvor, pak sebe, a zasunul. A světe div se, ono to bylo vlastně docela fajn. Po dokonání aktu jsem meloun zastrčil pod postel a dělal, jako by se nic nestalo.
Následující týden byl ten meloun mým tajným spasitelem. Kdykoli máma nebyla doma, vytáhl jsem ho a užil si svoje. Hromadící se směs másla a mého semene vytvářela stále lepší a lepší lubrikant. Bylo to nechutné nebe.
Musím podotknout, že zrovna probíhala jedna z těch příšerných letních vln veder. Vzduch byl těžký, vlhký a v našem bytě se to jen hemžilo mouchami. Takové ty líné, bzučící masařky, kterých se nedalo zbavit.
Asi po týdnu a něco od prvního incidentu jsem si v pokoji začal všímat dvou věcí: mnohem většího počtu much a podivného, nasládlého, hnilobného zápachu. Musí to být ten meloun, blesklo mi hlavou. Rozhodl jsem se, že si ho užiju ještě jednou, naposledy, a pak ho vyhodím.
Nejhorší rozhodnutí mého života.
Když jsem do melounu pronikal, ucítil jsem zvláštní, kroutivý, šimravý pocit. Zmateně jsem ho vytáhl, abych se podíval, co se děje.
A to, co jsem uviděl, mi vrylo do mozku jizvu na celý život.
Můj penis byl POKRYTÝ shnilou, plesnivou směsí másla, semene a rozkládající se melounové dužiny. A v tom všem se to HEMŽILO drobnými, nechutnými, bílými ČERVY.
Lezli mi po žaludu. A někteří z nich se dokonce snažili zavrtat dovnitř, do mé močové trubice.
Zařval jsem. Prvotní, zvířecí řev plný hrůzy a hnusu. V afektu jsem mrštil melounem proti zdi. Jeho obsah se rozstříkl po koberci a stěně, což celou situaci ještě tisíckrát zhoršilo.
Následující hodiny jsem strávil v koupelně, kde jsem si hystericky drhnul přirození kartáčem, střídavě zvracel do záchodové mísy a snažil se vyčistit tu spoušť v mém pokoji. A celou dobu jsem přemýšlel, co to, kurva, se svým životem dělám.
Nikdy víc. NIKDY. VÍC.
Udělali jste někdy v životě něco tak strašného, že se za to stydíte dodnes? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Slibuju, že nebudu soudit. Možná.
