Článek
Tyhle momenty byly cihlami, ze kterých jsem si postupně postavil zeď, co mě odděluje od světa. Pamatuju si na jednu hádku s tátou kvůli známkám. Křičel na mě: „Takže ty bys byl nejradši, kdybys mohl být doma a jenom hrát ty svoje videohry, co?!“ A já na něj z plných plic zařval: „ANO!“ Jen se tomu zasmál a mávl rukou. Další cihla do zdi.
Nebyla tam žádná láska, žádné vedení, žádná empatie. Jen „tvrdá výchova“ a popírání. Tvrdili, že mě připravují na život, ale ve skutečnosti mě nechali napospas mým vlastním démonům. Není divu, že se nenávidím a mám sebedestruktivní sklony. Je vlastně šok, že nejsem narkoman.
Byl jsem citlivé dítě, které trávilo většinu času o samotě. A teď, když jsem dospělý, jsou všichni překvapení, jaký jsem. Jako by zapomněli.
Zapomněli na ty stovky hodin, které jsem po škole strávil sám u PlayStationu. Na ty víkendy, kdy jsem se toulal světem Pokémonů na svém Nintendu. Na to, jak jsem si kopal míčem o zeď garáže, protože jsem neměl s kým hrát. Na ty hodiny strávené na koberci s angličáky, kde jsem si vytvářel vlastní světy, protože ten skutečný pro mě neměl místo. Na to, jak jsem se sám houpal na houpačkách v parku.
Dělal jsem tolik osamělých věcí. Proč nikdo nezasáhl? Proč se nikdo nezeptal, jestli jsem v pořádku? Proč nikoho nenapadlo, že dítě, které je neustále samo, není jen „samostatné“, ale zoufale osamělé?
K tomu přidejte internet a porno, ke kterým jsem se dostal příliš brzy. Byly to náhražky za blízkost a spojení, kterých se mi nedostávalo. Dnes jsem na obojím závislý. Další skvělá výbava do života.
Nejhorší na tom všem je, jak se na vás svět dívá teď. Všichni se chovají, jako byste se narodili jako ztroskotanec. Jako by ta vaše rozbitost byla vaše vrozená vlastnost, ne důsledek toho, že vás od dětství všichni zrazovali a opomíjeli.
Jak se z tohohle mám, sakra, dostat? Bože, jsem tak unavený. Kéž bych se nikdy nenarodil.
Bojujete s démony, jejichž kořeny sahají hluboko do vašeho dětství? Máte pocit, že vás okolí viní za problémy, které sami nezpůsobili? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Nejste v tom sami, i když vám to celý život tvrdili.
