Článek
Vyrůstali jsme jako jedna duše ve dvou tělech. Já byl ten tichý, stydlivý knihomol, on extrovertní sportovec. Přesto jsme spolu trávili téměř veškerý čas, z vlastní volby. Naše cesty se rozešly až na vysoké škole. On zůstal doma v Arizoně, já jsem odjel studovat do Portlandu. I po promoci jsem tam zůstal. Zamiloval jsem si to město, našel si zde přátele i práci. Ale vždycky jsem se vracel domů. Na svátky, na narozeniny, na jakoukoli důležitou událost.
Před více než rokem můj bratr na Instagramu oznámil, že se se svou přítelkyní po třech letech zasnoubil. Měl jsem neuvěřitelnou radost a okamžitě jsem mu psal gratulace. Zmínil, že za šest až osm týdnů plánují zásnubní hostinu. Řekl jsem mu, ať mi dá vědět datum, abych si mohl zarezervovat letenku a přijet slavit.
Datum mi ale nikdy nebylo sděleno. Kdykoli jsem se na to zeptal jeho nebo kohokoli z rodiny, změnili téma nebo řekli, že se to stále plánuje a potvrzuje. Po několika týdnech jsem bratrovi znovu napsal a ptal se na datum, protože se to muselo blížit a já nechtěl platit za letenku na poslední chvíli. Žádná odpověď.
Zavolal jsem tedy matce a požádal ji o podrobnosti. Její odpověď byla chladná a odmítavá: „Ale, to není žádná zásnubní hostina, jen malá večeře s rodinou. Není třeba, abys kvůli tomu jezdil.“
Nakonec jsem zjistil, že to byla ve skutečnosti velká oslava. Pronajali si celou restauraci na čtyři hodiny a bylo tam asi osmdesát hostů: rodina, přátelé, bratranci, všichni. Všem bylo řečeno, že jsem „nemohl přijet“. Moje teta, která mi byla jako druhá matka, mi napsala, že je velmi zklamaná, že jsem si nenašel čas, abych se připojil. Odpověděl jsem jí, že bych rád přijel, ale nebyl jsem pozván. Slovo se rychle rozšířilo a moji rodiče a bratr se to snažili zahrát do autu, že to bylo jen nedorozumění.
Od té doby jsem se snažil dopátrat, proč jsem nebyl pozván. Během měsíců se to změnilo z „Měla to být jen malá sešlost“ na „Nevím, co se stalo, muselo dojít k nedorozumění“ až po „Je to jen oslava. Není to žádná velká věc.“ Zeptal jsem se bratra, jestli je na mě naštvaný, myslel jsem si, že mě tam možná nechce jeho snoubenka. Ale i kdyby mě tam nechtěli, proč s tím byli v pohodě moji rodiče? Tohle se jim vůbec nepodobalo.
Vánoce a Velikonoce byly neuvěřitelně trapné. Nikdo kromě mě nechtěl řešit slona v místnosti a jakákoli konverzace byla jako small talk s cizinci. Když jsem v květnu přijel na narozeniny mé sestry, odešel jsem dříve poté, co mi sestra řekla: „Odstěhoval ses tak daleko. Je to, jako bys už nebyl opravdová rodina. Všechno je teď kvůli tobě tak divné.“
Před devíti měsíci jsem dostal oznámení o datu svatby a před šesti měsíci pozvánku na svatbu. Nebyl jsem požádán, abych šel za svědka, což v tu chvíli nebylo překvapení. Moje sestra a mladší bratr byli požádáni, aby byli v svatební partě, takže další facka.
Také jsem nedostal +1 pro svou přítelkyni, se kterou jsem byl téměř rok a půl. Moje sestra však dostala +1 pro svého kamaráda s výhodami.
Tak jsem se rozhodl, že nejsem vítaný a že jsem byl pravděpodobně pozván jen pro formu a abychom si zahráli na šťastnou rodinu. Neodpověděl jsem na pozvánku, protože jsem věděl, že by to způsobilo peklo, prostě jsem nepřišel. Svatba byla minulý víkend. Nikdo mě nekontaktoval kvůli zkoušce večeře, takže hádám, že i kdybych přijel, nebyl jsem ani na ni pozván nebo se neočekávalo, že tam budu.
Asi hodinu před obřadem mi začaly chodit hovory a zprávy s dotazy, kde jsem, jestli má můj let zpoždění, jak daleko budu, atd. Ignoroval jsem je. Během obřadu na chvíli přestaly, ale hned po něm začaly znovu.
Nakonec jsem zvedl hovor od matky. „Kde sakra jsi?“ křičela. Odpověděl jsem: „V Portlandu, tam, kde mě všichni preferujete.“ Řekla: „Tohle je svatba tvého bratra, jak jsi nás mohl takhle ztrapnit?“ Odpověděl jsem: „Je to jen oslava. Není to žádná velká věc, že?“
Bylo to pravděpodobně poprvé v mém životě, co moje matka oněměla. Po pár vteřinách ticha jsem řekl: „Pozdravuj všechny,“ a zavěsil jsem.
Teď mi volají a píší všichni, že jsem byl malicherný a zkazil jsem jim den. Mám pocit, že jsem jen oplácel stejnou mincí a přestal se snažit.
