Článek
Stalo se to jen před pár hodinami a pořád jsem z toho trochu vedle. Je mi devatenáct, čerstvě. A lidi, co mi teď píšou, že jsem kretén, jsou osmnáctiletí kluci a holky.
Ve čtvrtek mi z ničeho nic napsala Nikola. Holka, do které jsem byl na střední fakt zabouchlej, ale ona mě poslala k šípku. Nikdy předtím mi sama od sebe nenapsala, vlastně jsem si v jednu chvíli všiml, že mě měla i zablokovanýho na Instagramu. Takže mi přišlo fakt divný, že je najednou tak přátelská. Pár zpráv typu „ahoj, jak se máš, co děláš“, a pak to přišlo. Že prý bude mít doma pár lidí a jestli bych jim nekoupil pivo. Chápete, mně bylo čerstvě devatenáct, takže už můžu legálně kupovat chlast. Jim všem bylo ještě osmnáct, nebo těsně, a v obchodech u nás občanky fakt kontrolujou.
Přišlo mi to trochu blbý, že měsíc věku rozhoduje o tom, jestli si můžu koupit pivo nebo ne, ale jasně, že jsem řekl, že půjdu. Vidina toho, že ji uvidím a půjdu na párty, byla prostě silnější. Řekla „super, díky, vyzvednu tě v sedm!“
Přesně v sedm mi pípla zpráva, že stojí před barákem. Vyletěl jsem ven, nastrojenej, natěšenej, že si užiju večer s lidma. Odvezla mě k nám do Alberta. Když jsme tam dojeli, ptám se jí, jaký pivo teda chce. A ona že Braníka. Snažil jsem se nedat najevo zklamání (fakt nemusím tyhle europatoky), ale byla to její párty, tak co. Šel jsem dovnitř a koupil dvě basy dvacítek.
Vrátím se do auta, basy dám dozadu a říkám „tak jedem pařit!“, a ona byla najednou podezřele tichá. Všiml jsem si, že nejedeme směrem k ní domů, ale zpátky k nám. Myslel jsem si, že se třeba přestěhovala nebo tak něco, nechtěl jsem se blbě vyptávat. Ale když zahnula do naší ulice, konečně mi to došlo. Celou dobu byla schválně nejasná s tím pozváním, protože chtěla, abych koupil to pivo, ale zároveň si nechala zadní vrátka, aby mi mohla říct, že vlastně nejsem pozvaný.
Zastavila před naším domem, naklonila se ke mně, dala mi rychlou pusu na tvář a tím svým nejsladším hlasem řekla „Díky!“. Já na ni jen tupě zíral a zeptal se, kdy mi jako chtěla říct, že nejsem pozvaný. Zatvářila se hrozně překvapeně a řekla, že mě přece nikdy pozvat nechtěla. Seděl jsem tam v tichu snad minutu, bylo to neuvěřitelně trapný. Pak jsem prostě vzal ty basy s pivem a šel k našim dveřím. Vylezla z auta a hystericky se mě snažila jakože znovu pozvat, ale já jí jen řekl, že to, co udělala, bylo to nejvíc ponižující, co se mi kdy stalo. Otevřel jsem dveře, možná jsem s nimi práskl trochu víc, než jsem musel, a zalezl k sobě do pokoje.
Takže teď tu sedím, piju sám ten odpornej Braník a chodí mi zprávy od všech jejích kamarádů a od ní, proč jsem takovej čůrák. Nemyslím si, že jsem udělal něco špatnýho, ale jak jste asi pochopili, nejsem zrovna mistr světa v sociálních situacích, takže si nejsem jistej. Jsem fakt já ten špatný?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
