Článek
V podstatě přesně tak, jak zní titulek. Před pěti nebo šesti lety jsme s manželkou šli na koncert kapely, kterou jsme kdysi milovali. Asi dvacet minut jsme čekali u stánku s merchem, ale prodavač nikde. Tak jsem v opilosti dostal „geniální“ nápad, že se za prodavače budu vydávat sám. Původně to byl jen vtip, abych ji rozesmál.
Skoro okamžitě přišli lidé a chtěli si něco koupit. Všechny jsem je poslal pryč, což je dost mátlo. Moje žena ale předstírala, že je zákaznice, a já jí „prodal“ dvě trička, která jsme si ve skutečnosti prostě ukradli.
Na svou obranu musím říct, že jsem si od nikoho nevzal žádné peníze (řekl jsem jim, že čekám na terminál od zpěváka kapely) a původně jsme si ta trička opravdu chtěli koupit, jen ten jejich prodavač se prostě neukázal. Jednou za rok nebo za dva si na to vzpomenu a zaplaví mě pocit viny… asi tak na minutu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
