Článek
O délce a kvalitě života rozhodovaly napříč všemi dějinnými etapami nejrůznější nemoci, nehody nebo násilná úmrtí. Za první republiky tomu nebylo jinak. V této době už se ovšem zlepšovaly sociální a hygienické podmínky obyvatel, lidé o své zdraví s pomocí literatury i dostupných pomůcek pod vlivem osvěty pečovali i sami. Zásadní úlohu v tom, jak se s těmito překážkami obyvatelstvo vyrovná, sehrával také zdravotnický systém.
Před nově vzniklou samostatnou republikou stál náročný úkol: Vybudovat nově resort zdravotnictví, jelikož jako zcela samostatný neměl tento úsek ve státní správě žádnou tradici. Navíc se před rokem 1914 netěšil v habsburské monarchii příliš velké důležitosti, což potvrzuje i skutečnost, že císař Karel I. souhlasil se zřízením ministerstva veřejného zdraví až na samém sklonku existence starého mocnářství.
První Československá republika tak poskytla příležitost pro všeobecnou politicko-společenskou a socioekonomickou modernizaci společnosti, jež se následně propsala i do sektoru zdravotnictví. Po vybudování nového zdravotního systému a jeho stabilizaci došlo v polovině 20. let ke kvalitativní změně v oblasti zdravotnictví, jež zdravotní péči posunula směrem k jejímu modernímu pojetí založeném na zdravotní péči o celkové zdraví populace.
Období let 1918 až 1938 přineslo zásadní éru pro etablování v mnoha ohledech moderní (nejen) československé medicíny, která tak už měla prostor zajímat se dokonce i o závažná chronická onemocnění, jako jsou například ta onkologická. A to i preventivně.
První republika zaváděla pojištění i účinnou prevenci
Nejvýraznější zlepšení v poválečných letech zaznamenala úmrtnost na infekce a nemoci dýchací soustavy. Obojí souvisí s válečnými roky, únavou rakouského hospodářství a také masivním propuknutím tzv. španělské chřipky.
Již v roce 1918 oficiálně vzniklo Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, do jehož kompetence spadal dohled nad vzděláváním zdravotnických pracovníků, dozor nad činností zdravotnických zařízení, lékáren a veřejných lázní.
K dalším pravomocem ministerstva patřil organizovaný boj proti infekčním chorobám, osvětová činnost, podpora zdraví lidu a také organizace tělesné výchovy. Také do škol byla zavedena tzv. tělověda neboli nauka o člověku. A probírala se i choulostivá témata v podobě pohlavních chorob. Došlo i na sexuální výchovu.
Pracující lidé již byli povinně pojištěni. Zdravotní pojištění se však týkalo pouze námezdně pracujících. Za éry první republiky v někdejším Československu působilo více než 300 zdravotních pojišťoven. Což je výrazný rozdíl oproti dnešnímu stavu, kdy, čistě pro ilustraci, trh tvoří necelá desítka subjektů. Navzájem si proto jednotlivé pojišťovny poměrně výrazně konkurovaly.
Síť zdravotnictví utvářeli praktici i síť zdravotnického zařízení
Soustava nemocenského, invalidního a starobního pojištění byla řízena a koordinována Ústřední sociální pojišťovnou. Základ systému tvořily okresní nemocenské pojišťovny. Další kategorii územních nemocenských pojišťoven v té době reprezentovaly pojišťovny zemědělské. Na jiném, než teritoriálním principu byly nemocenské pojišťovny závodní, společenství a stavovské, spolkové a pomocné.
Celý systém nemocenského pojištění v té době patřil k nejlepším v Evropě. A to i navzdory tomu, jak satiricky jej vyobrazil Karel Lamač ve své legendární komedii U pokladny stál… V té Vlasta Burian coby ošetřovatel Rozruch dostal na bolavá záda místo očekávaného léčivého bahna umělý chrup, pročež k činnosti nemocenské pojišťovny měl oprávněné výhrady.
Již v roce 1918 vznikl též Ústav pro zkoumání léčiv a roku 1925 své brány otevřel Státní zdravotní ústav. V nové republice působila i řada zdravotně-sociálních spolků, které svoji činnost zaměřily především na zdravotní osvětu, prevenci konkrétních onemocnění, a sociální podporu samotných nemocných a jejich rodin.
Základní pilíř zdravotnického systému představovali praktičtí lékaři. Ti byli honorováni platbou za výkon, za případ onemocnění, platbou za hlavu a rok a paušálem. Síť zdravotnických zařízení tvořily soukromé ordinace, které zabezpečovaly ambulantní péči, léčebné ústavy s lůžkovou péčí, sociálně zdravotní zařízení a soukromé léčebné ústavy.
Zdroje
Drbal, C. Česká zdravotní politika a její východiska. Praha : Galén, 2005
Durdisová, J. Ekonomika zdraví. Praha : Oeconomica, 2005
Gladkij, I. Management ve zdravotnictví. Brno : Computer Press, 2003
Háva, P. Financování českého zdravotnictví v kontextu úhrad. Praha : Institut zdravotní politiky a ekonomiky, 2004
Hyánek, V. Ekonomika neziskových organizací. Brno : ESF MU Brno, 2004 6. Matoušek, M. Přehled dějinného vývoje lékařství. Praha : Orbis, 1953
Pafko, P. Medicínmani a ti druzí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004
Vurm, V. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. Praha : MANUS, 2004
Lékařství na Moravě v pobělohorském období, diplomová práce, Miroslava Novotná, 2007
