Článek
Skutečných pamětníků života v období první republiky již je dnes velmi málo. A ti, kterých se to týká, byli v to době malými dětmi. Jinými slovy, až na naprosté výjimky v podobě lidí, kterým dnes táhne na stovku, si všichni vytváříme názor na první republiku pouze zprostředkovaně. Možná trochu skrze vyprávění babiček, dědečků, prababiček a pradědečků, především ale prostřednictvím filmů či archivních filmových záběrů.
Díky tomu je však naše představa o první republice poněkud zkreslená, zvláště když v té tobě ve filmové tvorbě jednoznačně převládal lehčí a komediální žánr. Vlasta Burian, Adina Mandlová, Oldřich Nový… díky nim si první republiku představujeme jako dobu laskavou, plnou slušných lidí, a především bezproblémovou. I pokud si film kladl za cíl reagovat na negativní jevy ve společnosti, činil tak velmi opatrně, a opět komediální formou. Typickým příkladem je Hej Rup! Voskovce a Wericha.
Dalším fenoménem je přetrvávání určitých klišé, které se o první republice dlouhodobě tradují a jsou brány za neměnné pravdy. Především jde o známé tvrzení o tom, že Československo bylo v této době jednou z deseti nejbohatších ekonomik světa. I v tomto případě jde o tvrzení poněkud přehnané. Pojďme se tedy podívat na to, jak první republika vypadala doopravdy.
Období těsně po první světové válce
Období první republiky trvalo celkem 20 let, které rozhodně nevypadaly všechny stejně. V době před první světovou válkou tvořily České země průmyslové srdce Rakouska-Uherska. Ve chvíli, kdy došlo k rozpadu monarchie, samozřejmě továrny a průmysl z Čech nezmizely. Neznamená to ale, že by snad okamžitě začaly generovat novému státu prosperitu.
Na rozdíl od druhé světové války nemohl být průmysl v tak hlubokém týlu, jakým České země byly, cílem útoků a bombardování. Fyzicky byly proto průmyslové kapacity prakticky nedotčeny. Současně je ale třeba si uvědomit, že s rozpadem monarchie přišel průmysl o obrovský odbyt výrobků (c. a k. armáda byla jedním z nejlepších zákazníků). Stejně tak byly válkou zničené dodavatelské řetězce, bez nichž průmysl sám o sobě mnoho nezmohl.
Nedostatek surovin a závislost na jejich dovozu koneckonců limitoval ekonomiku první republiky po celou dobu jejího trvání. Když k tomu připočteme, že podstatná část ekonomicky aktivního obyvatelstva se vracela z fronty, mnozí z nich s vážnými zdravotními problémy, a rozvrat rakousko-uherské ekonomiky v druhé polovině války, dostáváme dost depresivní obrázek.
V prvních letech po vzniku Československa byla jeho ekonomická situace velmi špatná, lidé se potýkali s chudobou, která mnohdy přerůstala až ve skutečný hlad. V této době vznikaly na okrajích velkých měst celé chudinské kolonie, které pak nevymizely po celou dobu existence první republiky. Je také na místě upozornit na to, že ještě úplně jiná situace panovala na zemědělském Slovensku nebo dokonce na území Podkarpatské Rusi. V těchto částech republiky byla situace ještě mnohonásobně horší a některé odlehlé oblasti připomínaly stále spíše středověk než 20. století.
Zlatá „dvacátá“
Československé vládě se nicméně poměrně rychle podařilo ekonomiku stabilizovat a dvacátá léta jsou skutečně ve znamení hospodářského růstu, se kterým šly ruku v ruce zvyšující se životní úroveň obyvatel i sociální a politické reformy sahající od ustanovení volebního práva pro ženy, změn pracovního práva apod.
Svého vrcholu dosáhla československá ekonomika v druhé polovině dvacátých let. Právě o této periodě se často mluví v souvislosti s tím, že Československo bylo „mezi deseti nejvyspělejšími zeměmi světa“. To je ale hodně zavádějící. Pozici v první desítce mělo Československo v roce 1929, avšak to pouze z pohledu objemu průmyslové výroby na obyvatele.
Pokud se podíváme na nejčastěji používaný parametr pro srovnání jednotlivých ekonomik, tedy na HDP na obyvatele, Československo se podle dnešních odhadů pohybovalo někde na pomezí první a druhé dvacítky. Nikdy jsme v tomto ohledu nepřekonali Německo, Rakousko, Dánsko nebo třeba Nizozemsko.
Dvacátá léta byla úspěšnou etapou, i přesto byla ale životní úroveň tehdejších obyvatel s tou dnešní nesrovnatelně nižší. To lze samozřejmě přičíst dobové realitě, důležité ale je, že ani v tomto období nezmizela ze společnosti chudoba. Doba prosperity navíc neměla dlouhého trvání.
Ekonomická krize a stahující se mračna
Světová hospodářská krize dopadla na Československo velmi tvrdě. Jedním z důvodů byla paradoxně silná orientace na těžký průmysl a export jeho produkce, které v předcházejícím období generovaly prosperitu. Struktura prvorepublikové ekonomiky jí činila zranitelnou, a to se také na začátku třicátých let projevilo v plné síle.
V první polovině třicátých let došlo ke snížení průmyslové produkce až o 40 procent, nezaměstnanost byla přes 21 procent (práci neměl zhruba milion lidí). Lidé byli často odkázáni na pomoc státu (na situaci za hospodářské krize upozorňuje např. zmíněný film Hej Rup!).
V této době navíc začala narůstat bezpečnostní hrozba v podobě vzestupu hitlerovského Německa, mnohé elity zemi opouštěly. Československo bylo nuceno zbrojit, což znamenalo opětovné posílení průmyslové výroby a do jisté míry to na ekonomiku působilo pozitivně. Prosperita dvacátých let byla ale pryč a vrátit se již neměla. V roce 1938 přišla Mnichovská dohoda, na jaře dalšího roku potom vznik Protektorátu a odtržení Tisova Slovenska.
Závěr
Prosperita první republiky je z velké části mýtus, který záměrně opomíjí ony zástupy čekající na ulicích na polévku, chudinské kolonie a jejich domky z nejrůznějších zbytků a s hliněnou podlahou, čistě agrární Slovensko s obrovskou mírou negramotnosti či nerozvinutou infrastrukturou, Podkarpatskou Rus s nezpevněnými cestami apod.
I když to tak podle těchto řádků nevypadá, první republika byla fungujícím státem, který v kontextu doby dosáhl mnohých velmi dobrých výsledků, na které můžeme být i dnes právem hrdí.
Zdroje
1) Prvorepubliková ekonomika: Od premiantství k úprku kapitálu
2) Richard Hindls: Československo kdysi bylo 9. nejvyspělejší zemí světa. Opravdu se teď máme nejlíp?
