Článek
Nejbohatší lidé nedávné historie a současného světa
V roce 2022 byl za nejbohatšího člověka světa považován Elon Musk s majetkem v celkové hodnotě 219 miliard dolarů (v přepočtu asi 5 bilionů korun). Následován byl Jeffem Bezosem se 177 miliardami dolarů (přes 4 biliony korun). Bill Gates na čtvrtém místě žebříčku drží majetek v hodnotě 129 miliard dolarů (necelé 3 biliony korun). Především u něj je ale třeba říci, že ze všech miliardářů věnuje na charitu a další filantropické projekty největší část svého jmění. Nejbohatším Evropanem je potom Bernard Arnold, Francouz a majitel velké části akcií koncernu LVMH, po nějž spadají značky jako Louis Vuitton, Hennessy, nebo Moet&Chandon. Jeho jmění bylo v roce 2022 odhadováno na 158 miliard dolarů (více než 3,5 bilionu korun).
Porovnávat bohatství aktuálně žijících lidí není úplně jednoduché, ale současně to není nemožné. Mnohem těžší je to však u postav historických. Pokud zůstaneme u podnikatelů žijících ve dvacátém století, musíme zmínit dvě jména. Tím prvním je John D. Rockefeller. Jeho společnost Standard Oil kontrolovala v prvních dekádách dvacátého století plných devadesát procent americké produkce ropy. Když v roce 1937 zemřel jeho jmění bylo odhadováno podle daňových záznamů z roku 1918 na jeden a půl miliardy dolarů což však v dnešních cenách odpovídá částce 341 miliard dolarů (v přepočtu 7,7 bilionu korun) a šlo o téměř dvě procenta celkového výkonu dobové americké ekonomiky.
Druhým podnikatelem ze stejného období byl Andrew Carnegie. Tento skotský emigrant do Spojených Států vybudoval ve své nové zemi společnost U.S. Steel. Když jí v roce 1901 za 480 milionů dolarů prodal, vytvořil tento obchod více než dvě procenta tehdejšího amerického HDP. V dnešních cenách by jeho jmění činilo 372 miliard dolarů (8,5 bilionu korun), což z něj činí nejbohatšího Američana historie.
Mluvíme-li o boháčích v novodobé historii, narazíme na problém, který představují diktátoři. Je například možné připsat veškerý majetek tehdejšího Sovětského svazu Stalinovi, když vládl naprosto neomezeně? Na podobný problém narazíme také například u Muammara Kaddáfího. Jdeme-li však v historii trochu hlouběji, bude to paradoxně o něco jednodušší. Středověkým a starověkým panovníkům totiž jejich země skutečně patřily i formálně.
Největší boháči dávné historie
V dosavadním výčtu nejbohatších lidí historie převládají panovníci, císaři a vládci impérií. Tito lidé dosáhli na své bohatství tak, že jim de facto spadlo do klína, nebo si vlastnictví země i s jejím bohatstvím vydobyli vojensky. Je to až novověk, který přinesl změnu spočívající v tom, že těmi nejbohatšími lidmi jsou podnikatelé.
Uchopíme-li tuto otázku jinak, můžeme říct, že miliardáře a obecně extrémně bohaté lidi lze rozdělit na dvě skupiny. V historii převládali ti, kteří získali politickou moc a vliv (ať již dědičně či vojensky) a z toho jim následně vyplynulo extrémní bohatství. Mezi ně patřil i Mansa Musa. Druhou skupinu tvoří ti, kteří získali ohromné bohatství, které jim následně dává společenský a v důsledku i politický vliv. Tato skupina převládá dnes.
Najdou se ale i výjimky, které toto pravidlo narušují. Stejně jako se dnes nový člen britské královské rodiny narodí automaticky do extrémního bohatství, v historii zase existovali podnikatelé, kteří své bohatství budovali postupně. V naší historii můžeme zmínit např. Albrechta z Valdštejna. V té římské zase nemůže naší pozornosti uniknout Marcus Licinius Crassus.
Když se zmiňuje jméno Marcus Licinius Crassus, je to většinou v souvislosti s jeho vítězstvím nad slavným Spartakem a jeho povstáním. Historické učebnice se také zmiňují o tom, že byl členem prvního římského triumvirátu, tedy politické aliance Gaia Julia Caesara, Gnaa Pompeia a právě Crassa, kterou by bylo z dnešního pohledu popsat nejlépe jako určitou „opoziční smlouvu“. Ani jeden z těchto milníků v životě Marca Crassa by však nebyl možný, kdyby nevlastnil takový majetek. Jak k němu přišel? Podnikáním v nemovitostech.
Marcus Licinius Crassus se soustředil na vykupování nemovitostí za nízké ceny (např. domů po požárech apod.), na kterých poté vystavěl tzv. insuly, tedy jednoduché budovy sloužící k nájemnímu bydlení. Po tom byla v tehdejším Římě, kam mířilo velké množství lidí z venkova extrémní poptávka. S nízkou vstupní investicí tak získal spolehlivý zdroj kontinuálních příjmů, neboť insuly byly prakticky vždy ziskové.
Crassus nakupoval dokonce domy, které ještě hořely. Fungovalo to tak, že když mu byla doručena zpráva o nějakém požáru v Římě, Crassus se okamžitě vydal na místo a hořící dům koupil. Armáda jeho otroků následně oheň co nejrychleji uhasila a začala s rekonstrukcí.
S tím, jak jeho majetek rostl, portfolio samozřejmě rozšiřoval a brzy se stal vlastníkem stříbrných dolů, mnoha otroků a kupoval si samozřejmě i politický vliv. Crassus byl ve svém podnikání natolik úspěšný, že brzy vlastnil podle dobových pramenů majetek, jehož hodnota se rovnala ročnímu příjmu celého Říma. Crassus je tak považován za nejbohatšího Římana. Mezi podnikateli, kteří své bohatství získali nikoliv jako panovníci, je to pravděpodobně skutečně pravda.
Mansa Musa - zapomenutý nejbohatší z boháčů
V letech 1312 až 1337 vládl v takzvané Malijské říši, která se rozkládala na území dnešního Mali, Mauretánie, Burkiny Faso, západního Nigeru, Gambie, Guineje, Pobřeží slonoviny a severní Ghany panovník jménem Mansa Musa. Ve své době se jednalo o druhou největší říši světa, kterou překonávalo pouze mongolské impérium. V době vlády Mansa Musy byla potom Malijská říše největším producentem zlata na světě a byla zodpovědná za více než polovinu veškeré tehdejší světové produkce zlata. Všechno jej samozřejmě vlastnil císař Mansa Musa. Ačkoliv se někdy provádí pokusy o převedení jeho jmění na dnešní dolary, je něco takového prakticky nemožné.
V dnešní době je tedy Mansa Musa považován za největšího boháče historie s tím, že jeho jmění nelze vyčíslit. Někdy se uvádí odhad jeho majetku přepočteného na dnešní ceny 400-500 miliard dolarů (tedy až 11,5 bilionu korun).
O jeho bohatství však může svědčit i popis jeho pouti do Mekky, kterou by měl jedenkrát za život podniknout každý muslim. Mansa Musa byl silně věřícím muslimem a zasloužil se o rozšíření Islámu na významném africkém území. Je tedy logické, že do svatého města také vyrazila. Jeho karavana, doprovázející jej do Mekky, čítala 60 000 mužů. Každý z 12 000 otroků potom údajně nesl zlaté cihly o hmotnosti dva kilogramy a každý z 80 velbloudů měl naloženo více než 100 kilogramů zlatého prachu. Již z toho je patrné, že jeho bohatství bylo skutečně mimořádné.
Mansa Musa byl ale podobně jako Bill Gates zjevně i filantrop. V průběhu celé své cesty do Mekky totiž ochotně rozdával zlato jak obyčejným chudým lidem, tak představitelům měst, kterými projížděl. Stejně tak štědře platil za nejrůznější zboží a služby, které využíval. Důsledkem však byl raketový nárůst inflace v oblasti od Mekky po Káhiru.
Když si Musa problém, který svojí štědrostí způsobil, uvědomil, snažil se situaci zachránit tím, že si v Káhiře naopak půjčil ohromné množství zlata při extrémním úroku. Ani to však rozvrácenou ekonomiku neuchránilo, a ta se do normálu vracela ještě dalších deset let. Jednou jedinkrát v historii tak byl jediný člověk schopen zcela kontrolovat cenu zlata na tak velkém území.
Mansa Musa zemřel pravděpodobně v roce 1332. Po jeho smrti se Malijská říše postupně rozpadla a žádný z jeho následovníků se již jeho bohatství nepřiblížil.
Omezený evropský pohled na historii
To byl tedy výčet některých z největších boháčů všech dob. Především příběh Mansa Musy pro nás ale není jen příběhem nejbohatšího člověka všech dob. Je to také příběh toho, jak pokřivený a omezený bývá občas náš pohled na historii. Mansa Musu (mimochodem současníka Karla IV.) nebo Malijskou říši zná na západě jen málokdo. Mansa Musa po staletí opomíjen v západních (evropských) učebnicích a historických pramenech. Jedním z důvodů je, že byl černoch.
V Evropě a Severní Americe byla v minulosti rozšířená představa, že Afrika je kontinentem chudoby a zaostalosti. Tato představa vedla k tomu, že se Mansa Musa a jeho říše Mali často ignorovaly nebo bagatelizovaly.
V posledních letech se však Mansa Musa začíná dostávat do povědomí širší veřejnosti. Díky moderním technologiím a zvýšenému zájmu o africkou historii se o něm dozvídá stále více lidí. Ve školních osnovách na nic takového však zatím pravděpodobně nenarazíte. A přesto byl Mansa Musa jedním z nejmocnějších lidí své doby, žádný evropský panovník se mu nemohl ani v nejmenším rovnat a ve skutečnosti ovlivňoval politiku a ekonomiku mnohem větších částí světa než oni. Není proto na čase tento europocentrický pohled alespoň částečně opustit?
Přijetí Mansy Musy jako nejbohatšího muže historie je důležitým krokem k překonání předsudků o Africe a jejích obyvatelích. Je to také důležitý krok k pochopení bohaté a komplexní historie afrického kontinentu.
Zdroje
1) The 10 Richest People of All Time
2) The history rich list: the 10 wealthiest people ever
3) The Richest People In The World
4) Is Mansa Musa the richest man who ever lived?
5) The Richest Man in History? Crassus and Real Estate in Late Republican Rome
