Článek
Navoněná bída
Málokdo by neznal zámek ve Versailles, kde vládl král Ludvík XIV., známý též jako Král Slunce a Francie. Nádherný a přepychový zámek však v 17. století tak vábný zase nebyl. Z chodeb se linul silný zápach moči a výkalů, kterému se nedalo vůbec vyhnout. Jakoby nestačily nevyhovující hygienické návyky šlechty, která se koupala jen velmi málo a bylo jí jedno, kde potřebu vykoná, na zámku nebyl dostatečně promyšlen odpadní systém. Tato situace vedla k tomu, že šlechta doslova močila i kálela na chodbách tohoto okázalého sídla. Někteří alespoň měli tu slušnost, že na chodbě použili nočník…
Odporný zápach zámku okusili i mnozí zahraniční návštěvníci francouzského dvora. Mezi nimi byl například také anglický král Karel II. Se zápachem zámku však měli problém i místní. Útrapy pobytu na zámku ve Versailles zmiňuje ve svých spisech také básník Voltaire. Navíc i honosné oblečení, kterým se Ludvík XIV. pyšnil, velmi zapáchalo. Nejen kvůli tomu, že se skoro vůbec nekoupal, ale také proto, že se nikdy nepralo. Praní bylo tehdy považováno za příliš těžkou manuální práci, neboť se špína z oblečení musela vytloukat dřevěnými palicemi. Díky tak silnému zápachu byl zámek také plný hmyzu. Na překrytí tohoto nesnesitelného zápachu používala šlechta silné francouzské parfémy. Můžeme se jen domnívat, jak moc by se nám v takových podmínkách zvedal žaludek.
Něžné pohlaví
Jistě si myslíte, že lepší hygienické návyky měly v 17. století ženy. Nenechte se mýlit, ani ony neměly ke koupeli ten nejvřelejší vztah. Když už se však koupaly, používaly k tomu kádě. Typickým outfitem žen v té době byla jednoduchá košile a několik vrstev spodničky. Všichni v okolí dam byli jistě rádi, že jim pod spodničky nevidí. Spodnička zachycovala úplně vše. Od potu, přes menstruační krev až po stopy jiných tělesných tekutin. Celkově ale ženy voněly jistě o dost lépe než muži. Používaly drahé parfémy, vonné masti a tinktury a snažily se také líčit. Vyráběly si také vlastní domácí mýdla. O údržbě ochlupení však nemůže být příliš řeč.
Hygiena mužů
Muži se v 17. století snažili pečovat o vlasy, vousy i ochlupení po těle. Péče o vlasy pro ně však nebyla tak náročná, jelikož si na hlavu často brávali různé paruky a příčesky. K holení byly velmi populární břitvy. Vzhledem k tristní hygieně, ale představovalo říznutí velké riziko infekce.
Zubní hygiena
Už v 17.století používali párátka (tehdy paradla) k vyndávání uvízlých zbytků potravy mezi zuby. Kromě přežvykování bylin se ale jiné způsoby čištění chrupu v této době nedochovaly.
Toalety
Vykonat potřebu chodili lidé na otvor s jímkou nebo nočník. Na vesnicích si ale takové vymoženosti dovolit nemohli a chodili tedy volně do přírody. Nejprve byly toalety zděné, později se z důvodu prosakování výkalů přešlo na dřevěné. Dřevěná konstrukce se také postavila více do výšky a chránila tak sedícího před nepřízní počasí. Celá konstrukce měla dvě vady. Neměla dveře a byla venku. Pokud tedy potřebovali v noci na toaletu a nechtělo se jim na dvůr, používali nočník. Tyto provizorní toalety se ovšem také nevyhnuly silnému zápachu. Jako toaletní papír posloužil mech nebo sláma.
Závěr
Važme si toho, že se v dnešní době nepotkáváme s tak silným zápachem jako byl ten na zámku ve Versailles. Až příště nastoupíte do MHD a ucítíte potícího se spoluobčana nebo smradlavého bezdomovce, vzpomeňte si, že může být vždycky hůř.
Zdroje
1) Hygiena ve Versailles byla mnohem horší, než si myslíte. Celý palác byl veřejnou toaletou
2) Evoluce osobní hygieny
3) Hygiena žen v 17. století: Řasené spodničky řešily vše
4) Osobní hygiena ve hmotných pramenech 14. - počátku 17. století. Příspěvek k poznání vztahu člověka k osobní čistotě, kráse a zdraví
