Článek
Představovala jsem si ty bílé pláže, azurové moře, vůni exotického jídla. Na lednici jsem měla přilepené fotky z katalogu cestovní kanceláře a každý den jsem se na ně dívala jako na svatý obrázek. A konečně, minulý měsíc, jsem dosáhla cílové částky. Měla jsem našetřeno dost na to, abych si mohla na tři týdny sbalit kufr a zmizet do ráje.
Byla jsem tak šťastná. A právě v tom největším záchvatu euforie mě začal pobolívat zub. Jen tak trochu. Nic hrozného, říkala jsem si. Asi malý kaz. Pro jistotu si ale zajdu k zubaři, ať mám na dovolené klid. S pocitem, že jde jen o malou, nepříjemnou formalitu, jsem se objednala na prohlídku.
Pan doktor byl milý, jako vždycky. „Tak se na to podíváme,“ řekl s úsměvem. Ale jeho úsměv pomalu mizel, když se mi díval do pusy. „Tohle se mi moc nelíbí,“ zamumlal a poslal mě na rentgen.
Když jsem se vrátila do křesla a on se podíval na ten malý, černobílý snímek, jeho výraz byl vážný. A já jsem začala tušit, že tohle nebude jen o malé bílé plombě.
„Paní Nováková,“ začal pomalu. „Mám pro vás špatnou zprávu. Ten zub, co vás bolí, je bohužel mrtvý. Pod ním je zánět, který se musí okamžitě řešit. Zub bude muset ven.“
V hlavě se mi začaly rojit katastrofické scénáře. Díra v puse? Zubní náhrada? „A co se s tím dá dělat?“ zeptala jsem se s malou dušičkou.
„Možností je několik,“ vysvětloval. „Ale ta nejlepší a nejtrvalejší je zubní implantát.“ Začal mi popisovat celý ten proces. Chirurgický zákrok, zavedení titanového šroubu do kosti, hojení, nasazení korunky… Znělo to jako sci-fi horor.
A pak jsem položila tu osudnou otázku. „A kolik… kolik to celé bude stát?“
Pan doktor si vzal papír a tužku a začal psát. Čísla naskakovala jedno za druhým. A když mi podal ten finální rozpočet, měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Ta částka na papíře byla téměř na korunu přesně stejná, jako ta částka na mém spořicím účtu „Dovolená snů“.
Seděla jsem v tom zubařském křesle, v uších mi pískalo a dívala jsem se na ten papír. Můj sen o Thajsku se právě rozplynul a proměnil se v titanový šroub a keramickou korunku. Všechny ty měsíce odříkání, všechny ty ušetřené peníze… všechno to teď spolkne jeden jediný zub.
Cestou domů jsem se skoro rozbrečela. Byla jsem naštvaná. Na sebe, na ten zub, na celý svět. Proč zrovna teď? Proč musela přijít tahle rána zrovna ve chvíli, kdy jsem si konečně chtěla splnit svůj sen?
Doma jsem sundala z lednice fotky thajských pláží. A místo nich jsem si tam pověsila ten ďábelský rozpočet od zubaře. Můj nový cíl. Moje nová „dovolená“.
A tak teď místo plánování letenek a hotelů plánuju návštěvy chirurgie a protetiky. Místo abych se těšila na masáže na pláži, těším se, až mi konečně vyndají stehy. Moje investice nejdou do zážitků, ale do mého chrupu.
Je to frustrující. Ale zároveň vím, že je to nutnost. Protože zdraví je na prvním místě. A tak jsem se s tím smířila. Beru to s humorem. S černým humorem.
Můj sen o Thajsku se sice odkládá na neurčito. Ale až bude po všem, budu mít ten nejkrásnější a nejdražší zub pod sluncem. A až se mě někdo zeptá, kde jsem byla na dovolené, s úsměvem mu odpovím: „Nikde. Ale jeden můj zub má v sobě víc titanu než malé letadlo.“ A to je vlastně taky docela dobrý příběh. I když trochu drahý.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
