Článek
Jsem romantička, on je praktik. Já si chci život užívat, on na něm chce hlavně ušetřit. Hádali jsme se o tom týdny. Nakonec jsme udělali kompromis. Našli jsme na internetu „romantickou chatku v srdci přírody“. Na fotkách to vypadalo jako roztomilý, útulný srub. Pro mě to byl krok dolů z glampingu, pro něj krok nahoru z penzionu. Zdálo se to jako ideální řešení.
Když jsme na místo dorazili, pochopila jsem, jak moc jsem se mýlila. „Romantická chatka“ byla ve skutečnosti stará, zatuchlá bouda s palandami a společnými záchody v kempu. Manžel se snažil zachránit situaci. „Ale podívej, miláčku, ten klid! A ten čerstvý vzduch!“
Snažila jsem se. Opravdu jsem se snažila. Ale celý víkend byl jen řetězec drobných ponížení a zklamání. V posteli byla proleželá matrace. Voda ve sprchách tekla jen vlažná. A když jsme si chtěli večer udělat hezkou chvíli u vína, zjistili jsme, že v chatce jsou jen dva plastové kelímky.
Každá moje stížnost byla pro manžela jen důkazem, že jsem „rozmazlená panička“. Každá jeho snaha ušetřit pár korun byla pro mě důkazem, že je mu naprosto jedno, jak se cítím. Ta chatka se stala bojištěm. Nebojovali jsme o to, kde budeme trávit dovolenou. Bojovali jsme o to, čí pohled na život je ten správný.
Poslední večer to vyvrcholilo. Manžel nadšeně plánoval, jak si druhý den ráno přivstaneme a uděláme si deset kilometrů dlouhý výšlap. Já jsem se na něj podívala a s ledovým klidem jsem řekla: „Nikam nejdu. Chci domů. Tohle byla nejhorší dovolená mého života.“
A pak to bouchlo. „To je celý ty!“ křičel. „Nikdy nejsi s ničím spokojená! Pořád bys chtěla jen luxus a utrácet peníze, které nemáme! Normální život ti nestačí!“
„A tobě zase stačí ke štěstí co nejlevnější pivo a palanda!“ vrátila jsem mu to. „Je ti úplně jedno, jestli jsem šťastná! Hlavně, že jsi ušetřil pětistovku! Já už takhle dál žít nechci!“
V zápalu hádky jsem vykřikla větu, která visela ve vzduchu už dlouho. „Možná bude lepší, když se rovnou rozvedeme!“
V místnosti se rozhostilo ticho. Hrobové ticho. To slovo – rozvod – najednou viselo mezi námi. A my jsme oba věděli, že to nebylo řečeno jen v afektu. Že to byla pravda, kterou jsme se oba báli vyslovit nahlas.
Ten víkendový kompromis nám neukázal cestu, jak spolu žít. Ukázal nám, že naše cesty jsou tak odlišné, že už se možná nikdy nesetkají. Že touha po glampingu a touha po levném penzionu není jen otázka vkusu. Je to otázka životních hodnot. A ty naše byly bohužel naprosto, ale naprosto neslučitelné.
Cestou domů jsme nemluvili. Ale oba jsme věděli, že tenhle výlet nebyl jen konec jedné dovolené. Byl to pravděpodobně konec našeho manželství.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
