Článek
Jsem student na vysoké. A jako každý jiný student se teď plácám v online výuce přes Zoom. V hodinách jsem normálně ten tichý typ. Připojím se, udělám si poznámky, odpojím se. Snažím se být co nejvíc neviditelný.
Poslední dobou jsem si na internetu všímal všech těch vtipných videí a memů, kde si studenti dávají na Zoomu různá legrační pozadí. Včera večer jsem se nudil na koleji a řekl si, že si to taky zkusím. Jen tak pro sebe, v soukromém hovoru.
Našel jsem jedno pozadí, které bylo naprosto geniální. Ten známý pornografický mem, kde jedna blondýnka klečí na gauči a nad ní se sklání pět mužů. Znáte to. Nastavil jsem si to, viděl svůj obličej v té… kompozici… a dostal záchvat smíchu.
„Kdo by se s tímhle dobrovolně připojil do hodiny, se svým jménem a obličejem?“ říkal jsem si.
Byl jsem si naprosto jistý, že když ten svůj soukromý hovor ukončím, pozadí se automaticky resetuje. Samozřejmě. Jak jinak.
Mýlil jsem se.
Dnes ráno jsem měl seminář z literatury. Den referátů. Vstal jsem na poslední chvíli, napůl v kómatu, a rychle se připojil do hovoru. Vůbec jsem si nevšímal svého malého okénka s videem, jen jsem se snažil probudit.
Zrovna mluvil nějaký spolužák, když se najednou náš seriózní pan profesor nahlas a zřetelně zalapal po dechu.
Pak se ozvalo tlumené prsknutí. A pak se začal smát. A s ním i celý zbytek semináře.
Byl jsem úplně zmatený. A pak profesor, který se snažil potlačit smích, řekl: „Pane kolego, Jakube… co to proboha máte na obrazovce?“
„Cože? Co myslíte?“ nechápal jsem. A pak jsem si kliknutím zvětšil svůj vlastní obraz.
A uviděl jsem to.
Můj ospalý, zmatený obličej. Pod ním moje celé jméno. A to všechno zasazené do scény, jako bych byl tím šestým v pořadí. Přímo mezi nohama oné slavné pornoherečky.
Cítil jsem, jak se mi do tváří valí horko. Můj mozek se vypnul. Jediná myšlenka, která mi v hlavě zůstala, byla: „Tohle je konec. Jdu se odhlásit ze studia.“
Během jediné vteřiny jsem se proměnil z neviditelného studenta v největší legendu naší fakulty. A ne zrovna v dobrém slova smyslu.
Stal se vám taky nějaký příšerný trapas během online hodiny nebo pracovního callu? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená hrůza je poloviční hrůza!
