Článek
Pozdější slavný český spisovatel, publicista a novinář se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Na svět přišel do rodiny středoškolského suplenta, pozdějšího bankovního úředníka. Podle dnešních pramenů byl rovněž otec náboženským fanatikem. Rodičům se pak narodil ještě mladší syn a k Haškovým přibyla i svěřenka Marie.
Dětství neměl Jaroslav Hašek nijak idylické. Provázely ho existenční potíže, neustálá nouze a bída. Nelze se tak asi příliš divit tomu, že otec „léčil“ tyto starosti alkoholem a záhy zemřel následkem operace ledvin, ale také požívání alkoholu.
Mladý Jaroslav neúspěšně studoval na gymnáziu, aby se následně vyučil drogistou a svoje vzdělávání dovršil na obchodní akademii. Pracoval jako zaměstnanec banky Slavia, posléze se seznámil též s českými anarchisty.
Už v průběhu studia se projevila jeho bohémská povaha, dodnes o něm literární historikové soudí, že byl těkavou a chaotickou osobností. Psal a publikoval první povídky a toulal se světem. Pěšky prošel podle dnešních svědectví Halič, Slovensko i Uhry. Projevilo se ovšem také ono rodové prokletí v podobě alkoholu, s nímž začal mít potíže i Hašek sám.
Seznámil se také s Jarmilou Mayerovou, s níž se posléze oženil. Přestože se dvojici narodil roku 1912 syn Richard, vztah nevydržel. V roce 1907 měl problémy se zákonem, kdy byl uvězněn za svou anarchistickou činnost. Po stránce spisovatelské byl Hašek mimořádně plodným autorem. Za celý život napsal asi 1200 povídek, s nimiž debutoval v Národních listech.
Hašek a jeho přínos české literatuře
Těm zejména soudobou kritikou byla vytýkána notně pokleslá kvalita. Hašek zpracovával nijak vznešená témata a ve svých textech hojně užíval obecnou češtinu i vulgarismy. Mnoho z nich je zasazeno do prostředí hostinců a ústřední roli v nich sehrávají nejrůznější existence z okraje společnosti, jako jsou opilci, zlodějíčci a osoby mravů notně pochybných.
Hybnou silou této části Haškovy tvorby je však především odvážná kritika tehdejších mocných. Zejména první povídky bývají označovány jakožto svébytný typ Haškovy revolty proti měšťáckému společenskému řádu a jeho ideologickému hodnotovému zaměření. Chybou by bylo nahlížet na tohoto autora jen jako na nespoutaného bohéma a alkoholika. Byl vzdělaným novinářem a intelektuálem, který skvěle odhaloval prázdnotu frází, sloganů a klišé.
Autorovy novinářské začátky datujeme do roku 1901. Mezi lety 1904 až 1906 psal pro anarchistické listy Nová omladina, Komuna a Chuďas. Do nich přispíval svými protimonarchistickými fejetony, orientovanými nejen politicky, ale i sociálně kriticky.
Publikoval příspěvky v téměř všech tehdejších denících i humoristických a zábavných listech. V roce 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat (satiristický časopis píšící o neexistujících zvířatech), kde dokonce dostal stabilní zaměstnání a s tím i plat, a zároveň mohl zkušenosti využít pro pozdější psaní o osudech dobrého vojáka Švejka. Od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do Čechoslovanu, Pochodně a Humoristických listů.
V roce 1911 taktéž založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Což bylo satirické uskupení, které vzniklo v hospodě U zlatého litru v Balbínově ulici v Praze na Vinohradech. Téhož roku strana vedla recesistickou kampaň ve volbách do Říšské rady. Šlo opět o satirické odsouzení doby jejími vlastními prostředky.
Nejslavnější dílo a závěr života
Tak jak bylo pro Haška poměrně typické nikomu ani neřekl o svém úmyslu narukovat. Roku 1915 tedy vstoupil dobrovolně v Českých Budějovicích k 91. pluku. S ním se vydal na haličskou frontu. Nějakou dobu byl hledán, prošel si zajetím a od roku 1916 působil u československých legií. Účastnil se mimo jiné bitvy u Zborova. Měl tu ale značné problémy s autoritami, často se dostával do sporu s vedením.
V roce 1918 se přidal do Rudé armády. Služba v Rudé armádě mu po první světové válce v Praze vytvořila celou řadu nepřátel. V hlavním městě, kam se vrátil roku 1920, měl v úmyslu organizovat komunistické hnutí. To se mu ale nakonec nezdařilo a pokračoval tedy ve svém bohémském způsobu života. Působil zde v kabaretu Červená sedma. Stále více však o sobě dávaly vědět i zdravotní potíže. Odstěhoval se tak do Lipnice nad Sázavou.
Své nejslavnější dílo už tu ale dopsat nestihl. Tím se stal nedokončený čtyřdílný román nazvaný Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Protiválečná satira se dočkala překladu do bezmála šedesáti jazyků i filmového zpracování.
Postava Švejka, která podle dnešních literárních historiků dokázala překročit původní rámec svého románu, vzešla z hravé groteskní nadsázky, ale také z anarchistického antimilitarismu a tradičního lidového humoru. Hašek obnažuje tragikomično v lidských vztazích, činí tak ale v realistických kulisách. Tento zcela nový náhled představuje zásadní sílu Haškova životního díla. Značný vliv na konečnou podobu mělo také svérázné prostředí pražského Žižkova, které spisovatele ovlivnilo. Dnes však můžeme jen spekulovat, jaké by vlastně Švejkovy osudy byly, pokud by je autor napsal tak, jak sám zamýšlel.
Jaroslav Hašek byl v době, kdy tvořil poslední kapitoly osudů dobrého vojáka Švejka už těžce nemocný a také mu k četným zdravotním potížím přispěla obezita. Svůj krátký a bouřlivý život završil 3. ledna 1923. Zemřel ve věku nedožitých 40 let na ochrnutí srdce.
Zdroje
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/107889/120333101.pdf?sequence=1&isAllowed=y
https://theses.cz/id/dbpme4/Typologie-postav-predvalecne-povidkove-tvorby-Jaroslava-H.pdf
