Článek
Karel Čapek nebyl pouze spisovatelem. Jeho životopisy ho charakterizují jako intelektuála, novináře, dramatika, překladatele a amatérského fotografa. Na svět přišel 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích, obci v severovýchodních Čechách v dnešním Královéhradeckém kraji.
Otec Antonín byl lékař, matka Božena sbírala slovesný folklor. Již tehdy položili rodiče pomyslné základy k jeho pozdějšímu uměleckému působení, přestože si zejména otec přál, aby syn kráčel v jeho šlépějích a rovněž oblékl bílý plášť a věnoval se medicíně. Antonín Čapek však rovněž byl vášnivým čtenářem a vedl k této zálibě všechny potomky. Kromě Karla už Čapkovi měli jednak druhého syna, staršího Josefa, který se rovněž později stal spisovatelem a malířem, a nejstarší dceru Helenu.
Nejprve malý Karel navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Následně nastoupil na gymnázium do Hradce Králové. Jako student kvarty ovšem vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což ale vedlo k vyloučení. Přestoupil tak na jiný vzdělávací ústav do Brna, ale ani tady nevydržel, úspěšně dostudoval až Akademické gymnázium v Praze, kam se rodina odstěhovala. Psát začal už na gymnáziu.
Poté byl přijat ke studiu na Karlovu univerzitu. Mimo to studoval filosofii na Univerzitě Friedricha Wilhelma v Berlíně a na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži, kde absolvoval studijní pobyty. Roku 1915 úspěšně dokončil studium na domovské univerzitě, kde svoji snahu dokonce úspěšně završil získáním doktorátu. V Praze se nakonec i usadil.
Žurnalistické a literární počátky Karla Čapka
Měl velmi široký rejstřík zájmů, patřila k nim filozofie, estetika, anglistika, germanistika nebo bohemistika. Podle dostupných souhrnných informací publikoval téměř ve stovce deníků, časopisů a sborníků. Debutoval již roku 1904 v brněnské Neděli.
Svou svou profesní dráhu započal jako novinář, když nastoupil do Národních listů, kde působil jako literární a výtvarný referent a redaktor kulturní rubriky. Odsud ale odešel už v roce 1921. Vedly ho k tomu dva zásadní důvody. Jednak šlo o vyloučení bratra z redakce a také mu nevyhovovalo politické směřování listu, o němž se domníval, že je namířeno proti tehdejšímu prezidentu Masarykovi.
Od jara roku 1921 až do smrti následně působil jako redaktor v Lidových novinách, kam ale přispíval už od roku 1908. Zde publikoval zprávy, glosy, recenze, sloupky a fejetony, často i anonymně. Pracoval ale i jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského nebo dramaturg Vinohradského divadla. Úspěšný byl i coby divadelní a literární kritik.
Asi nejznámější polohou Karla Čapka je však ta literární, kterou navíc jednoznačně můžeme i označit za důležitější než jeho žurnalistické působení. Byl autorem dramat, her, pohádek a povídek; tvořil pro dospělé i děti. Záběr měl skutečně široký, vydával cestopisy a unikátní politické statě. Se svou literární tvorbou dobyl svět. Dnes bývá oceňován jakožto vynikající vypravěč příběhů, ale i znalec lidské povahy.
Nejdůležitější milníky v literární tvorbě Karla Čapka
Ačkoli nepsal vlastní lyriku, jeho přínos tomuto literárnímu druhu je také nemalý. Dokonce i podle Vítězslava Nezvala se Čapek mohl pyšnit výjimečným a velmi zvláštním podílem na přeměně českého básnického jazyka. Čapkovy překlady, které byly vydány pod názvem Francouzská poezie nové doby, doslova změnily vnímání a chápání literatury.
Karel Čapek však byl primárně prozaik a dramatik. K jeho nejznámějším dílům patří Matka, Bílá nemoc, Věc Makropulos, Povídky z jedné a druhé kapsy, R.U.R., Ze života hmyzu, Krakatit, Továrna na Absolutno, Válka s mloky, Dášeňka čili život štěněte a řada dalších.
Jeho dílo lze prakticky rozdělit na dva stěžejní proudy. Ten první tvoří díla zabývající se vnitřním životem člověka jakožto jednotlivce. Do utopické části se pak řadí právě Čapkovy utopie románové a dramatické. Pro jeho tvorbu jsou charakteristické ideje humanismu, tolerance a mnohotvárnosti lidské osobnosti.
Stal se jedním z prvních autorů českých vědeckofantastických románů. Kriticky se vyjadřoval vůči problémům moderní společnosti a varoval také svět před nebezpečím nacismu. Klíčovým přínosem jeho dramatického působení bylo jednoznačně to, že v zásadě nikterak originální podněty dokázal zpracovat neopakovatelným způsobem názorově i umělecky.
Specifické vlivy v tvorbě Karla Čapka
Literární tvorbu Karla Čapka ovlivnilo jak celospolečenské klima, tak i vlastní životní zkušenosti. Prvním stěžejním zlomem se jednoznačně stala první světová válka. Obdiv vůči technice a modernímu životu postupně střídá skepse. Ve svých dílech reflektuje pocity osamělosti a opuštěnosti ve světě.
Nový svět opouštějící materialismus, idealismus i víru si žádal novou filosofii a vybudil tak Čapkův zájem o pragmatismus. Ten mu vyhovoval nejen pro zaměření na životní praxi, ale i díky své rozmanitosti, jelikož, jak již bylo řečeno, šlo o muže mnoha zájmů.
Důležitou roli však měla i osobní situace Karla Čapka. Osobně se ho válka nedotkla, na frontu nebyl odveden pro zdravotní potíže. Trpěl ankylozující spondilitidou, která je také známa jako Bechtěrevova choroba, což podnítilo určitou vnitřní krizi, kterou prožíval.
Ačkoli na jeho dílo měla nepopiratelný vliv i blížící se druhá světová válka, toho, před čím varoval, se nakonec nedožil. Zemřel 25. prosince 1938, kdy podlehl těžkému zápalu plic. Podle očitých svědectví však ke skonu spisovatele přispělo i duševní a tělesné vyčerpání. Jeho příčinou byla ztráta idejí i fakt, že ho kvůli kritice nacismu tehdejší společnost prakticky odepsala. Zdraví Karlu Čapkovi podlomilo i nijak idylické manželství s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou.
Zdroje
