Článek
Představte si chlapa, který si užívá pocitu, že se vyhnul rodičovské zodpovědnosti. Představte si tu jeho radost z toho, že někde na světě roste jeho dítě, o které se nemusí starat, a jeho matka, kterou opustil, se z toho hroutí. A teď si představte, že to dítě vůbec neexistuje.
S Markem jsme spolu nějakou dobu chodili. A pak se stalo to, co se stalo. Během sexu, navzdory mému pláči a opakovanému „ne“, si sundal kondom a udělal se do mě. Řekl, že chce, abychom měli dítě. A pak? Pak mě ghostnul. Zmizel, přestal komunikovat, jako bych nikdy neexistovala.
Lhala jsem mu. Napsala jsem mu, že se mu jeho přání splnilo, že jsem těhotná. Okamžitě si mě zablokoval. Nějakým způsobem, přes účet kamarádky, se mi ho podařilo znovu kontaktovat a oznámila jsem mu, že jsem porodila. Znovu mě odřízl. Žádné dítě samozřejmě není. Ale on si to myslí.
Každých pár měsíců si mě odblokuje. Jen aby mi poslal nějakou posměšnou zprávu. „Tak co, jak si to užíváš, mamino? Ještě pořád sama? Já si zrovna užívám na Bali, život je fajn!“ A pak se zase zablokuje. Dělá mu neuvěřitelné potěšení si představovat, jak se sama trápím s jeho dítětem. Je to pro něj skoro jako nějaká úchylka.
A já? Já si to užívám taky. Sleduju tu jeho hru a baví mě to. Baví mě sledovat tu jeho radost z toho, že si myslí, že vytvořil dítě a zmizel bez následků. Je to jako koukat na špatného herce ve špatném filmu.
Nikdy mu neplánuju říct, že žádné dítě není. Proč taky? Nechám ho, ať si užívá ten pocit, že něco dokázal, že mě zničil.
Někteří lidé by řekli, že jsem blázen. A možná mají pravdu. Mám diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti. Takže ano, pro mě je tohle taky hra. A já ji hraju ráda.
To, co mi udělal, nebylo jen, že jsme nepoužili ochranu. Nebylo to jen „nehoda“. Bylo to znásilnění. Vzal si, co chtěl, bez ohledu na moje slzy a moje prosby. A za to si tohle zaslouží. Někteří lidé si myslí, že moje lež je stejně špatná, nebo dokonce horší než to, co udělal on. A to je na tom to nejděsivější. Že si někdo může myslet, že lež je horší než znásilnění.
Takže ne, nelituju toho. Ať si dál užívá svého pocitu svobody. Já si zatím budu užívat ten svůj. Protože v téhle hře, i když to neví, vyhrávám já.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
