Článek
Jsem nenápadný muž v letech. Mám svůj rytmus, své zvyky a jedno malé, velké tajemství. V kapse svého starého plátěného kabátu nosím celoročně poklad – hrst dýňových semínek. A už přes dvacet let je sázím všude, kudy chodím. Nedělám to z žádného konkrétního důvodu. Nepotřebuju zachránit planetu ani protestovat proti systému. Dělám to, protože mi to přijde nesmírně vtipné.
Je to moje tichá revoluce proti šedi a nudným, rovným čarám. Zatímco čekám na autobus, nenápadně zatlačím špičkou boty semínko do hlíny u obrubníku. Když jdu po zanedbaném chodníku, najdu prasklinu v betonu a vložím do ní příslib budoucího života. Sázím podél železničních tratí, na opuštěných pozemcích, na neudržovaných trávnících před paneláky. Jsem diverzant s kapsou plnou oranžové budoucnosti.
Nejlepší na tom je ten moment překvapení, který si jen představuju. Zaslechnu občas šepot v tramvaji nebo u sousedů na zahradě: „Hele, to je divný, jak se sem mohla dostat dýně?“ Tyhle věty jsou moje odměna. Nepotřebuju potlesk ani uznání. Stačí mi ta představa zmatených tváří a úsměvů, které se objeví, když lidé narazí na kus chaotické, veselé přírody tam, kde by ji absolutně nečekali.
Za ty roky jsem si vybudoval malé dýňové impérium po celé republice. Nikdy mi nedojdou semínka, protože každý podzim mi moje vlastní, tajně vysazené dýně poskytnou další munici pro příští sezónu. A tak jdu dál a zanechávám za sebou úsměv a příslib malého, oranžového zázraku.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
