Článek
Asi před rokem mi můj manžel Karel (39) oznámil, že chce, abychom měli otevřené manželství. Důvod? Už ho sexuálně nepřitahuju. Prý jsem „příliš volná“ a nedokáže se se mnou uvolnit. Nechtěl se rozvádět, protože mě prý pořád miluje. Trval na tom, že budeme dál šťastný pár, jen bez sexu. Své sexuální potřeby si budeme naplňovat s jinými partnery.
Zranilo mě to. Když mi to vysvětloval, neuhnul ani o píď, aby mě urazil. Už pro něj nejsem atraktivní, protože stárnu (je mi 34). Souhlasila jsem s tím otevřeným manželstvím, protože jsem ho milovala a nechtěla jsem ho ztratit.
Sepisovali jsme pravidla. Byla jich spousta, ale ta hlavní: Musíme si vzájemně představit své partnery. O každém sexuálním styku si musíme říct. Pravidelné testy na pohlavní nemoci. Žádný sex s partnerem u nás doma. Můžeme si budovat emocionální pouto, ale nesmí přerůst v lásku. Žádné mazlivé přezdívky pro partnery. A každý večer se musíme vrátit domů jeden k druhému, spát ve stejné posteli, probouzet se spolu… Typické manželství, jen bez sexu.
Pár týdnů poté mi Karel představil svého partnera, Luboše (24). Byl tak krásný. Vypadal jako anděl. Svěží tvář, dokonalý úsměv, ztělesnění mládí. Nikdy v životě jsem se necítila víc ponížená a zastrašená. Celé to představování bylo tak trapné, že jsem se chtěla na místě rozbrečet.
A teď k tomu, co se stalo včera. Během polední pauzy jsem si zašla domů, abych si na chvíli zdřímla. Když jsem vešla do ložnice, našla jsem tam Karla s Lubošem. V naší posteli. Byla jsem v šoku a nevěděla, co dělat, tak jsem se prostě otočila a šla zpátky do práce. Únava byla pryč. Cestou do práce jsem viděla, jak mi telefon bombardují zprávami a hovory od nich obou. Tak jsem ho prostě vypla.
Z práce jsem se dostala v devět večer, ale domů se mi nechtělo. Šla jsem do kina, pak jsem jen tak jezdila autem po městě. Nakonec jsem usnula na odpočívadle u silnice a domů se vrátila až dnes ráno v osm, abych se připravila do práce. Když jsem vešla, seděli u stolu. Luboš vypadal smutně, Karel byl naštvaný. Popřála jsem jim dobré ráno a šla do koupelny.
Karel šel za mnou a křičel, že to, co jsem udělala, bylo špatné a že moje reakce byla naprosto nemístná. Že jsem „přehnaně dramatická“ a že se „chovám jako dítě“, kvůli kterému byl celou noc vzhůru strachy.
Nevím, co to do mě vjelo. Uprostřed věty jsem ho zastavila a požádala o rozvod. „Už mě nemiluješ a já nechci milovat tebe. Jsem tak osamělá a nikdo nikdy takhle nerozebíral můj vzhled jako ty. Když tě nepřitahuju, tak si vezmi někoho, kdo tě přitahovat bude. Chci rozvod.“
Vypadal šokovaně. Řekl mi, že nevím, co mluvím, že jsem jen unavená. Když se mě pokusil odvést do postele, opravdu jsem se rozzuřila. Odrazila jsem jeho ruku a znovu odešla.
Byl to pro mě zlom. Obvykle si nechám všechno líbit, ale dnes už ne. Nechtěla jsem otevřené manželství a nechci někoho, pro koho jsem až na druhém místě
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
