Článek
Odborníci Münchhausenův syndrom řadí skupiny tzv. faktitivních (předstíravých) poruch. Jinak se též nazývá syndrom barona Prášila. Bájný baron Prášil je skutečnou historickou osobností, která se jmenovala Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen.
Ten proslul svými smyšlenými historkami o neuvěřitelných dobrodružstvích. A podobně předstírá člověk trpící touto poruchou, že je nemocen, ať už fyzicky, nebo duševně. Postižený jedinec se také může snažit vyvolat příznaky onemocnění prostřednictvím sebepoškozování.
Choroba se může manifestovat i tzv. v zastoupení. Tedy to, že pečující osoba, což je typicky matka, jelikož tento scénář se objevuje v až 98 % případů, předstírá symptomy nemoci, případně se je snaží záměrně navodit u dítěte. U příslušných autorit se pak dožaduje se diagnostické a terapeutické intervence. Toto chování lze klasifikovat jako zneužívání. Objektem Münchhausenova syndromu v zastoupení se nicméně mohou stát kromě malých dětí také senioři nebo domácí mazlíčci.
Rodič tedy prokazatelně trpí duševní poruchou, objektem intenzivní lékařské péče se ale stává dítě. To se podrobuje systematickým odborným vyšetřením. Ta ale dlouhodobě nejsou schopna určit příčinu symptomů a nevycházejí z nich jednoznačné závěry. Navenek se matka skutečně projevuje jako vzorně pečující, na dítěti nejsou patrny známky týrání či zanedbávání
Somatickou příčinu obtíží tak lze nakonec vyloučit. Zpravidla se podle odborníků na pravou příčinu potíží přijde v okamžiku, kdy se vyjeví nástup potíží dítěte tehdy, když je v kontaktu právě s pečující osobou.
Případ Gypsy Rose skončil tragicky
Vůbec poprvé Münchhausenův syndrom v zastoupení popsal v roce 1977 britský lékař Roy Meadow. Od té doby se objevilo hned několik případů, které nakonec vešly i ve známost širší veřejnosti díky medializaci.
Případem, který veřejným míněním zahýbal naposledy, se stala kauza Gypsy Rose Blanchard. Tu její matka, trpící právě tímto syndromem, roky systematicky týrala. Dívka podle ní trpěla celou řadou diagnóz. Namátkou média zmiňují rakovinu, epilepsii, poruchu zraku, sluchu, svalovou dystrofii i kvadruplegií.
Gypsy Rose skončila na vozíku a podrobila se řadě zbytečných zákroků. Matka jí nechala vytrhat zuby, dávkovala jí značné množství léků a jako v podstatě maličkost v kontextu celého bizarního příběhu se jeví to, že malá dívenka si musela nechat zbytečně také oholit hlavu.
Její případ měl ale smutnou dohru: Již jako dospělá mladá žena útlak matky nevydržela. Svého tehdejšího partnera Nicholase Godejohna v červnu 2015 navedla k tomu, aby Clauddine zavraždil. Nicolas ji ubodal a společně se svou přítelkyní byl také odsouzen. Mladík od soudu odešel s doživotním trestem. Gypsy Rose dostala 10 let vězení, nicméně po odpykání většiny trestu byla na svobodu propuštěna v loňském roce.
Proč pacienti trpí Münchhausenovým syndromem
Proč k takovým projevům poruchy dochází? Jak je možné, že právě matky se stávají obětí utkvělých vizí, přestože by to měly být právě ony, kdo své dítě milují, chrání a jednoduše si pro něj přejí to nejlepší?
U klasického Münchhausenova syndromu se pacient jednoduše vědomě snaží přilákat pozornost a sympatie. Osobnost takového člověka je typická značnými emočními výkyvy a často vykazuje tzv. histrionské rysy. Stejně tak je takový člověk výrazně egocentrický, touží po pozornosti a je odhodlán všemi prostředky dosáhnout svého záměru. Byl-li pacient vyšetřen psychiatrem může mu též být zjištěna disociální porucha osobnosti. Porucha může být i odrazem potřeby nalezení vlastní identity.
Podobné je tomu i u varianty v zastoupení. I v tomto případě především matka chorobně touží po pozornosti. Také se potřebuje cítit oceňována za to, jak svůj těžký úděl matky nemocného nebo postiženého dítěte skvěle zvládá.
Je důležité dále také rozlišit Münchhausenův syndrom a simulaci. Syndrom patří do skupiny tzv. předstíraných poruch. Primární rozdíl spočívá v tom, že pacient simuluje z vědomě zištných důvodů, kdežto syndrom žádný přímý vědomý účel nemá. U simulace je důležitý sekundární prospěch.
Platí, že vysoká inteligence a značná zběhlost v lékařských postupech komplikuje odhalení Münchhausenova syndromu. Matky trpící tímto syndromem v zastoupení si záměrně vybírají potíže, které jsou objektivně hůře prokazatelné, lékařům tak hlásí symptomy, jako jsou zástavy dechu, horečky, trávicí obtíže, alergické reakce či nechutenství.
Lze Münchhausenův syndrom léčit?
Tato porucha má naštěstí udáván vzácný výskyt. Onemocnění se obvykle objevuje v rané dospělosti, ale může se objevit již během dětství nebo v dospívání. Důsledky ostatně mohou být závažné, a to jak při zasažení samotného pacienta, tak i v zastoupení.
Co se týče léčby, je možná a podle dostupných zdrojů především zahrnuje psychoterapii, která se zaměřuje na pochopení a změnu nezdravých myšlenkových vzorců a chování. Mimo to je důležitá i podpora rodinných příslušníků.
Nicméně léčba je komplikovaná proto, že pacient psychiatrickou léčbu často odmítá a chová se manipulativně, a to nejen ve vztahu ke svému okolí, ale i vůči lékařům. Některými zdroji proto bývá tato porucha klasifikována dokonce jako neléčitelná.
V případě syndromu v zastoupení matka opět není schopna reálně nahlédnout na svou situaci a její jednání jí připadá správné. Doporučuje se psychiatrická léčba. Psychotrapie může být individuální, ale také rodinná.
Zdroje
1) Munchausenův syndrom
2) Munchausenův syndrom v zastoupení
