Článek
S mým snoubencem Tomášem se máme brát příští rok. Miluji ho, je to skvělý muž. Pracuje jako učitel, což je v jeho rodině, která si zakládá na veřejné službě, velmi ceněno. Jeho rodina je nesmírně bohatá, patří mezi ty, kterým se říká „staré peníze“. A v tom je ten problém.
Já jsem úspěšná. Je mi dvacet sedm let a ve své práci v technologickém sektoru si vydělám přes tři miliony korun ročně. Jsem na svou kariéru a finanční nezávislost hrdá. Léta jsem tvrdě pracovala, abych se dostala tam, kde jsem. Tomáš tolik nevydělává, ale má svěřenský fond v hodnotě desítek milionů korun. Vždy jsme fungovali jako moderní, rovnocenní partneři. Až doteď.
Minulou neděli jsme byli pozváni na večeři k jeho rodičům do jejich vily. Atmosféra byla formální, jako vždy. Uprostřed večeře se na mě jeho otec vážně podíval a pronesl: „Kateřino, teď, když se s Tomášem budete brát, nastal čas promluvit si o budoucnosti. V naší rodině je tradicí, že žena je srdcem domova. Očekáváme, že po svatbě opustíte své zaměstnání a budete se plně věnovat rodině a Tomášovi.“
Zasmála jsem se, myslela jsem, že je to nějaký podivný vtip. Ale nikdo se nesmál. Jeho matka dodala: „Není pro muže důstojné, aby jeho žena vydělávala více. Zpochybňuje to jeho postavení hlavy rodiny.“
Podívala jsem se na Tomáše, čekala jsem, že se mě zastane. Jen zíral do svého talíře. V tu chvíli mi došlo, že jsem v tom sama. A že to není rodinná večeře, ale obchodní jednání. Tak jsem se rozhodla jednat jako na obchodním jednání.
„Dobře,“ řekla jsem klidně. „Chápu váš tradiční pohled. Vzdát se kariéry, kterou jsem budovala deset let, je pro mě obrovská finanční ztráta. Pokud mám tuto oběť přinést, potřebuji finanční zajištění. Zde je můj návrh.“ Navrhla jsem jim, aby mi založili nezrušitelný svěřenský fond, kam by mi ročně přispívali mou hrubou mzdou s navýšením o očekávané prémie a povýšení na příštích 35 let.
Naprosto šíleli. Tchán zrudl a začal křičet, že jsem zlatokopka. „To je nehoráznost! Vy si říkáte o peníze?!“
S klidem jsem pokračovala. „Dobře, když vám tento návrh přijde nepřijatelný, mám kompromis. Podepíšu předmanželskou smlouvu. Vzdám se své kariéry a příjmu. V případě rozvodu ale budu mít nárok na polovinu Tomášova svěřenského fondu, jako kompenzaci za ztrátu své vlastní finanční nezávislosti.“
To pro ně také nebylo přijatelné. Večeře skončila v ledovém tichu.
Moje máma říká, že jsem drzá, když všechno převádím na tak strohé peněžní podmínky. Ale já si myslím, že jsem rozumná. Oni začali mluvit o penězích, když požadovali, abych se vzdala svého příjmu. Já jsem jen tu jejich poptávku vyčíslila. Opravdu si myslí, že se vzdám své kariéry a finanční nezávislosti bez jakékoli záchranné sítě? Jsem ten špatný člověk já, když odmítám vstoupit do manželství za podmínek, které mě zanechají naprosto zranitelnou a závislou?
