Hlavní obsah

Kateřina (34): Tchyně se pokusila zabít mou dceru. Část rodiny se jí zastává.

Právě od nás z nemocničního pokoje odešel vyšetřovatel. Má kopie všeho, co nám poslala, a jedenáct vzkazů ze záznamníku, které mi v noci nechala. Na několika z nich jen ječí, že se zabije, protože nemůže žít bez svého „chlapeeeečka“.

Článek

Policie si pro ni právě teď jede, aby ji kvůli těmto výhrůžkám vzala do vazby, nebo spíš na psychiatrii. Žena, která se pokusila zabít mou dceru, je v koncích. Příští týden se na případ podívá státní zástupce.

Ona se mezitím zmohla ještě na jedno absurdní divadlo. Rozjela se na obrovský nákup. Když se manžel Jakub včera vracel domů pro pár věcí pro Aničku, našel celou naši verandu zavalenou hromadami nových hraček. Bylo mu z toho zle. Naložil je do auta a po obědě je Anička rozdá ostatním dětem tady v nemocnici.

Anička je na tom dobře. Ležíme ve skvělé dětské nemocnici v Motole. Lékaři nasadili kortikoidy, které jí sice způsobují záchvaty hysterie, ale to se prý dalo čekat. Celé tělíčko ji svědí, ale na to dostává Fenistil, který ji zároveň hezky zklidní. Chodí za ní psycholožka, se kterou budeme spolupracovat i nadále. Manžel jí koupil nové pyžamko s Ledovým královstvím a na požádání dostává všechno své oblíbené jídlo, takže je vlastně docela spokojená.

Jenže se stále ptá na babičku. Je to pro nás to nejtěžší. Psycholožka nám poradila, co jí máme říkat: „Babička ti schválně ublížila, takže je teď na hanbě a nemůže tě vidět. My ostatním neubližujeme, že ne?“ Opakujeme to pořád dokola, klidně a pevně.

Jakubova rodina je rozdělená. Všichni jsou v šoku, ale někteří se zmohli jen na to, že prý potřebuje pomoc a je naší „povinností ji v tom podpořit“. Na to mám jedinou odpověď: ANI NÁPAD. Naší jedinou povinností je naše dcera. Tečka. Jakub je tak naštvaný, že s nikým, kdo o našem postoji pochybuje, ani nemluví.

Ta ženská nás už nikdy neuvidí. Na konci měsíce odjíždíme s Aničkou na čas k mým rodičům do Irska. Potřebujeme pryč. Jakub s tím naprosto souhlasí. Mluví o tom, že se přestěhujeme na druhý konec republiky, jen abychom si byli jistí, že se k Aničce už nikdy nedostane. Vzal si na příští týden volno v práci, aby tu byl pro ni.

Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Anička se z toho plně zotaví. Jednoho dne na to snad zapomene. My to zvládneme.

Tento příběh je připomínkou, že zlo může mít tvář, kterou bychom nikdy nečekali. Pokud jste vy nebo vaše dítě v ohrožení, neváhejte se obrátit na Policii ČR nebo linky důvěry. Pokud se potřebujete jen svěřit s něčím, co vás tíží, moje schránka pribehy.kral@seznam.cz je tu pro vás.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz