Článek
V řecké mytologii se jménem Narkissos nazývá syn říčního boha Kéfísa a nymfy Leiropé. Plachý mladík byl podle vyprávění proslulý svou mimořádnou krásou. Usilovaly o něj nejen ženy, ale také nymfy a podle některých zdrojů i muži, ale on jejich láskou pohrdal.
Mistrně tento příběh zachytil i latinský básník Ovidius Publius Naso. Kromě překrásného mládence se jeho ústřední postavou stala nymfa Echó, stižena hněvem bohyně Héry. Právě Héra se rozhodla pomstít se za nevěrného boha Dia, jemuž v jeho milostných záležitostech nymfa pomáhala.
Nebohá Echó tak byla nucena navždy opakovat poslední slova, která vyslovil někdo jiný. A se svým osudem se smiřovala v lesích. A právě tam se setkala se zlatovlasým Narcisem, který se do lesa se svou družinou vypravil na lov. Nymfa se zamilovala, pro strašné prokletí ale nemohla svému vyvolenému o hlubokých citech říci.
Narcis dívku odmítl a z nymfy se stal jen její hlas. Lesní tvorové se nedokázali s touto tragickou událostí smířit. Nymfy se modlily k bohyni Nemesis, aby Narcise potrestala stejně silnou láskou, kterou cítila Echó. A Nemesis nakonec odplatu vykonala: Mladík se zahleděl do hladiny a spatřil v ní svou tvář. Zamiloval se a nebyl schopen vidět nic jiného, až postupně chřadl a nakonec zemřel. Podle jiné verze se pyšný mládenec ve studánce utopil.
Jak je to s narcisem ve skutečnosti?
Tak praví známá legenda. Její podstata se však shoduje i s moderní definicí narcise. Zařazena je tato diagnóza podle Mezinárodní klasifikace nemocí do spektra jiných specifických poruch osobnosti. Podle kódového označení patří do kategorie F60.8. Včleňuje se mezi poruchy osobnosti a chování u dospělých.
Do stejné klasifikační skupiny náleží například paranoidní porucha osobnosti nebo schizoidní porucha osobnosti. Narcistická porucha osobnosti se projevuje trvalou potřebou grandiozity, obdivu od druhých a nedostatkem empatie. Z hlediska sebe sama bývají tito jedinci naopak mimořádně přecitlivělí.
Mohou proto reagovat defenzivně hněvem, pohrdáním nebo nezájmem a přitom ve skutečnosti jsou zahlcení pocity šoku, zranění a studu. Jakkoli se tedy projevují zdánlivě necitlivě a neempaticky vůči svému okolí, činí tak paradoxně právě ve chvíli, kdy utrpělo jejich vlastní sebevědomí.
Dle diagnostických kritérií MKN musí být při diagnostikování jednak splněna hlavní kritéria pro specifické poruchy osobnosti.
Dále jsou naplněny následující charakteristiky, a to nejméně pět z nich:
- velikášská představa o vlastní důležitosti (například jedinec přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti)
- zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce
- víra, že je „zvláštní“ a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi,
- potřeba nekonečného obdivu
- představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvláště slibného způsobu léčby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání
- využívání interpersonálních vztahů ve svůj prospěch tak, že využívá výsledků jiných osob k dosažení vlastních cílů
- chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí
- často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu
- arogantní, zpupné chování nebo přístupy
- Jak vzniká narcistická porucha osobnosti
Podle odborníků sehrává v rozvoji této poruchy patrně vliv genetické dispozice a tzv. environmentálních faktorů. Z hlediska vlivu prostředí bývá v odborných kruzích akcentována zejména zmiňována nedostatečná empatie rodičů v raném věku dítěte, kdy se tvoří základní vzorce objektních vztahů, emocionality a sebehodnocení. Lze říci, že rodiče svého potomka miluji více pro vlastní narcistické uspokojení než pro něj samotného. Kvůli tomu si rozvíjející se osobnost vtiskne zkušenost, že cennější je obdiv než láska.
Určitý význam mají nepochybně také sociokulturní vlivy, především zdůrazňující mládí, úspěch, prestiž, sílu, moc a soběstačnost. Proto vyvstává otázka, zda se vůbec v tomto případě o poruchu osobnosti jedná, nebo jde spíše o výraz tzv. kultury narcismu, která takto vybavené jedince legitimizuje.
Zdroje
http://pelikan.lf2.cuni.cz/2003-2004/kveten-cerven2004-12roc-cl8.htm
https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2005/01/03.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Narcismus
