Článek
Chodíme spolu sedm let, od třeťáku na střední. Byla to pro mě láska na první pohled. Měl nadváhu, byl o trochu menší než já a pro ostatní nebyl zrovna „krasavec“. Ale já se zamilovala do jeho osobnosti.
Byl tak starostlivý a milý, měli jsme stejný smysl pro humor. Měl takový ten praštěný, upřímný úsměv, který jsem zbožňovala. Všímal si maličkostí – jaký mám odstín rtěnky, jak se mi povedly linky na očích. Psal mi k výročí dopisy, které mám všechny schované.
Často ho kvůli jeho váze šikanovali a on si vůbec nevěřil. Stála jsem při něm a podporovala ho. Jednou jsem mu řekla, že miluju každou jeho část a že bych na něm nic neměnila. Ten den se rozplakal.
Před třemi lety jsme se rozhodli, že začneme žít zdravěji a koupili jsme si permanentky do fitka. Vyklidili jsme spíž, změnili nákupní seznamy. Několikrát jsme to vzdali, ale vždycky jsme se navzájem podpořili a vrátili se na správnou cestu.
A teď, o tři roky později? Zhubnul skoro polovinu své váhy. Je ve skvělé formě, má pěkné prsní svaly a vyrýsované břicho. Nemohla bych na něj být pyšnější.
Problém je, že je jako vyměněný.
Jeho život se teď točí jen kolem posilovny, práce a osmi hodin spánku. Když jsme spolu, neustále komentuje jídlo, které jím, a moji váhu. Neustále mi ukazuje komentáře od holek pod jeho fotkami bez trička – jak je sexy, jak by si na něj chtěly sáhnout. Je na to pyšný. Jedné z nich dokonce s mrkajícím smajlíkem odepsal, že si na jeho svaly může kdykoliv sáhnout. Když jsem mu řekla, že je to neuctivé, když má přítelkyni, nazval mě zakomplexovanou.
Už mi neříká, že mě miluje. Jsme spolu intimní, jen když chce on. Mluví se mnou jen o svém cvičebním plánu. A když mu vyprávím o svém dni, nezajímá ho to. Už se mnou ani nechodí na rande, protože se za mě prý stydí. Myslí si, že mu kazím image, protože nejsem dostatečně „sporťačka“. (Pro kontext, měřím 165 cm a vážím 57 kilo.)
Nedávno jsem na něj křičela. Připomněla jsem mu, že jsem s ním chodila, když byl dvakrát tak velký jako já, a vždycky jsem ho bránila. Odpověděl mi, že aspoň on se změnil a že je smutné, jak já jsem zůstala pořád stejná.
Stal se z něj arogantní kretén a já jsem v koncích. Čtu si ty dopisy, co mi kdysi psal, a brečím. Mám pocit, jako by ten muž, kterého jsem milovala, zemřel. A já teď truchlím.
Až mi za dva měsíce skončí nájem, rozejdu se s ním. Myslela jsem si, že si ho vezmu. Ale teď vím, že nemůžu být s někým, kdo mě po všech těch letech, kdy jsem ho podporovala v jeho nejistotách, teď jen shazuje. Jsem tak strašně zklamaná. Chybí mi ten člověk, kterým býval.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
