Článek
Je mi 36, takže se to stalo, když mi bylo asi osm nebo devět let. Byla polovina divokých devadesátek, doba, na kterou se dnes vzpomíná s nostalgií, ale která uměla být i pěkně drsná. Jednou večer nás táta vzal s mladším bráchou do videopůjčovny, abychom si vybrali nějaké filmy na víkend.
Na zpáteční cestě se stavil ve večerce pro nějaké brambůrky a limonádu. Zaparkoval za rohem, mimo hlavní světla, a nechal nás s bráchou čekat v autě. Když vyšel z obchodu, na cestě k autu k němu zezadu rychle přistoupil nějaký muž a něco mu přitiskl k boku. Táta se ani neotočil. Dělal, jako že mu sahá do kapsy pro peněženku, ale místo toho se bleskově otočil a vrazil mu loktem přímo do obličeje.
Ten chlap upadl na zem, ale hned se sbíral a najednou měl v ruce nůž. Vyjel po tátovi. Nevím, jak se to stalo, všechno bylo strašně rychlé, ale táta mu ten nůž nějakým chvatem vyrazil a bez jediného zaváhání ho tou samou zbraní bodl. Přímo do břicha. Ten nůž byl dlouhý a zajel tam celý.
A pak ten zvuk. Ten příšerný, táhlý, chrčivý sten, který ten muž vydal. Slyším ho naprosto zřetelně i teď, po všech těch letech. Táta ho tam nechal svíjet se na zemi, skočil do auta, nastartoval a bez jediného slova odjel.
Celá léta, celé dospívání, jsem si myslela, že to byl jen zlý sen. Taková ta noční můra, co vypadá tak reálně. Byla jsem přesvědčená, že se to nestalo. Až dokud se mě na to před pár lety nezeptal můj mladší bratr. „Pamatuješ, jak tenkrát táta…?“ V tu chvíli mi došlo, že jsme to viděli oba. Že to nebyl sen.
Nikdy, nikdy jsme se o tom před tátou ani slůvkem nezmínili. Jako by mezi námi existovala nějaká tichá dohoda.
Vždycky jsem přemýšlela, co se s tím mužem stalo. Přežil to? Umřel tam na tom chodníku? Byla to doba dávno před mobilními telefony a internetem pro každého. Kdo ví.
Je neuvěřitelné, jaká tíha z člověka spadne, když konečně vypustí ven něco, co v sobě takovou neskutečnou dobu dusil.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
