Článek
S mým bratrem Petrem a jeho snoubenkou Monikou je to složité. Jsou spolu už sedm let, od střední. Když ji k nám poprvé přivedl, snažili jsme se ji přijmout jako součást rodiny. Jenže ona o to nikdy nestála.
Už od začátku se chovala divně. Nemluvila s námi, nejedla před námi. Když jsme šli na večeři do restaurace, trvala na tom, že oni dva musí sedět u samostatného stolu, dál od nás. Zakazovala mu jezdit s námi na rodinné dovolené.
Postupem času začala být zlá i přímo na mě. Dělala mi naschvály. Když naši nebyli doma, schválně nechávala v kuchyni nepořádek, který jsem musela uklízet já. Své narozeniny si naplánovala na den mých narozenin, aby za mnou Petr nemohl přijít. Dokonce jsem ji načapala, jak se mi prohrabuje ve věcech v pokoji.
Ale to nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo to, co udělala jemu.
Petr byl vždycky veselý, společenský kluk, měl spoustu kamarádů. Monika ho od nich postupně všechny odřízla. Zakázala mu se s nimi stýkat. Pak mu začala zakazovat i rodinné sešlosti.
Před dvěma lety se spolu odstěhovali do Brna na vysokou. Doufala jsem, že mu studentský život otevře oči. Místo toho se jeho klec jen zmenšila. Nemá tam žádné kamarády, nikam nechodí. Ona ho jen nechává uklízet byt.
Poslední kapkou pro mě byl zásnubní večírek naší sestry Lucie. Monika na něj ani nešla, ale Petrovi dala absurdní podmínky. Buď ho naši po večírku odvezou domů (cesta tam i zpět na šest hodin), nebo musí odejít dřív s její kamarádkou. Snažila se mu to znemožnit a zkazit sestře radost.
Petr se jí poprvé vzepřel a na večírek šel. Jeho trest? Dva dny ho ignorovala a do jejich bytu se směl vrátit, až když byla v práci.
Teď se ho snaží dotlačit do svatby, i když on sám říká, že se ještě ženit nechce. Dokonce napsala z jeho mobilu mámě zprávu, kde požadovala sto tisíc korun na svatbu. Poznali jsme, že to nepsal on, protože Petr je dyslektik a píše úplně jinak.
Naše rodina se mu snažila pomoct. Mnohokrát. Víme, že není šťastný, sám nám to řekl. Zkoušel ji přemluvit, aby šla na terapii, ale ona si ho vždycky nějak omotá kolem prstu.
Já už nemůžu. Jsem unavená z toho stresu, z té neustálé přetvářky. Nejvíc mě bolí to, co chtěla udělat naší sestře. Chci je oba odstřihnout ze svého života.
Je to dětinské? Mám právo se na bratra vykašlat, i když vím, že je oběť?
Já už prostě nevím. Miluju ho, ale nedokážu se dívat na to, jak ho ničí a on si to nechá líbit.
Máte taky v rodině někoho, kdo je ve spárech manipulativního partnera? Jak mu pomáháte, a kde je hranice, kdy musíte chránit sami sebe? Podělte se o své zkušenosti na pribehy.kral@seznam.cz.
