Článek
Tenhle víkend jsme vyrazili na výlet. Já, můj muž Ondřej, náš malý syn, švagrová s dětmi a samozřejmě tchyně Zdeňka. Počasí vyšlo dokonale. Rozvalili jsme se na pláži u Máchova jezera, slunce pražilo, bylo přes třicet stupňů ve stínu a nálada byla skvělá.
Po nějaké době dostal náš malý hlad. Našla jsem si příjemné místečko ve stínu pod borovicí, pohodlně se usadila a začala kojit. Diskrétně, v klidu, tak jak to dělám vždycky. Pro mě je to ta nejpřirozenější věc na světě.
To ovšem neplatilo pro moji tchyni. Sotva si všimla, co dělám, okamžitě se zvedla a přispěchala ke mně. V obličeji měla výraz, jako bych uprostřed pláže páchala nějaký ohavný zločin. Sundala si svou šusťákovou větrovku a bez ptaní mi ji přehodila přes ramena i přes hlavu mého syna. „Na, tady máš,“ zasyčela spiklenecky.
Chvíli jsem na ni jen zírala. V tom vedru mi pod tou neprodyšnou umělou látkou okamžitě vyrazil pot na čele a malý se pod ní začal ošívat. Sundala jsem tu příšernost a s klidným úsměvem jí ji podala zpátky. „Děkuji, nechci. Je přes třicet stupňů, nechci, aby dostal úpal,“ řekla jsem co nejmileji.
Zdeňka vypadala, jako by dostala facku. Uraženě si bundu vytrhla z mé ruky, odtáhla se ode mě o několik metrů, jako bych byla nakažlivá, a okamžitě si začala stěžovat Ondrovi. Slyšela jsem útržky jejího šeptání: „…vůbec žádná soudnost… takhle se vystavovat… co si lidi pomyslí…“
Ondřej se ji snažil uklidnit, ale ona se nedala. Nakonec zvýšila hlas: „A tobě nevadí, že na ni všichni koukají… takhle?! Že všichni vidí tvoji ženu?“
Ondřej se na ni podíval, povzdechl si a naprosto klidně pronesl větu, za kterou ho miluju ještě víc.
„Mami, prosím tě. Vždyť jsou to jen prsa. Má je půlka světa.“
Ticho. Zdeňka zalapala po dechu, zrudla a už neřekla ani slovo. Jen se otočila a uraženě zírala na vodu. Já jsem se podívala na Ondřeje a musela jsem se usmát. Někdy je nejlepší odpověď ta nejjednodušší.
Setkaly jste se i vy s nevyžádanými radami nebo trapnými poznámkami, když jste kojily na veřejnosti? Napište mi své zážitky, ať už vtipné, nebo k vzteku, na pribehy.kral@seznam.cz. Společně se tomu můžeme zasmát!
