Článek
Můj kolega si hrozně rád stěžuje na svůj život. Pořád si mele svou o tom, jak ho jeho žena komanduje. Dnes mi řekl, že mám štěstí, že je moje žena tichá, protože já můžu mít klidný pátek, zatímco on se musí potýkat s uřvanými dětmi a svou semetrikou. Přitom moji ženu viděl všeho všudy dvakrát.
Ta věta mě naprosto zdevastovala, protože moje žena NENÍ tichá. Tedy, alespoň nebývala. Moje žena byla štěbetalka. Je neuvěřitelně inteligentní a zvídavá a přísahám, že se zajímá úplně o všechno. Pořád se učí. Zeptejte se jí na nějaké obskurní téma? Zná ho. A vždycky se ráda dozví víc.
Všichni vědí, že hodně mluví. Naše první rande bylo v italské restauraci a ona strávila asi 15 minut povídáním o původu svíčkové na smetaně. V zoo? Zná tisíc faktů o zvířatech. V kině? Během filmu je zticha, ale jakmile skončí, má tisíc teorií, souvislostí a odkazů.
Ale teď jsem si všiml, že už moc nemluví. Náš dům býval plný jejího štěbetání. Ticho bylo jen pár hodin denně, když si četla. Teď jsou to dlouhé, nekonečné úseky ticha.
Prohodil jsem něco o tom, že zemřela anglická královna. Řekla, že je to pro Angličany smutné a že její syn bude králem. To bylo vše. Tohle řekl člověk, který dokázal bez přestávky třicet minut mluvit o boji Irska za nezávislost. Člověk, který se učil latinsky, aby si mohl překládat texty z Římské říše. Člověk, který si pro zábavu zapsal kurzy astrofyziky. Člověk, který měl hodinovou přednášku o filmu Apocalypto.
Děje se to už nějakou dobu. Nevím, kdy to začalo. Pořád je to ta samá milující, usměvavá osoba. Jen už o ničem nemluví. A mně to chybí. Ani nevím, jak s ní o tom mám začít mluvit.
Jednou jsem to zmínil před svou rodinou, ale vůbec nechápali, v čem je problém. Myslí si, že je skvělé, že už tolik nemluví.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
