Článek
Bydlíme v řadovém domku a naše sousedky jsou dvě mladé holky, které žijí, jako by jim patřil celý svět. Problém je, že já i přítel pracujeme v cukrárně, což znamená vstávání ve čtyři ráno. A ony měly neustále otevřená okna a z nich se linul řev. Hlasitá hudba v kteroukoli denní i noční hodinu, hlasité telefonáty, hlasité hádky s klukama. I s našimi zavřenými okny jsem přesně věděla, kdy se jim neozval přítel nebo jakou barvu laku na nehty si zrovna vybraly.
Zkoušela jsem všechno. Nejdřív domluvu. Pak jsem jim nosila koláčky z práce. Stěžovali jsme si majiteli. Výsledek? Začaly to dělat schválně. Daly repráky přímo do okna a schválně dupaly a křičely. Spánková deprivace ze mě dělala trosku. V práci mě posílali domů, protože jsem byla nepoužitelná. Byla jsem na pokraji zhroucení.
Když jsem si stěžovala kamarádům, vymýšleli různé vtipné nápady na pomstu. A jeden se mě chytil. Začala jsem na internetu hledat ten nejhorší zápach na světě, který se dá koupit. A našla jsem ji. Kyselinu máselnou. Popis zněl slibně – jako zvratky, jen tisíckrát horší. Objednala jsem malou lahvičku a cítila v kostech, že tohle zabere.
Jedno ráno, když jsem odcházela do práce, jsem sebrala všechnu odvahu. Potichu jsem přeběhla ten třímetrový chodník mezi našimi domy a celou tu pekelnou tekutinu vylila na kamínky pod jejich okny, která byla samozřejmě i ve čtyři ráno otevřená. Smrdělo to tak příšerně, že jsem se bála, že ten puch ucítí i zákazníci na mých šatech.
O pár hodin později mi v práci pípla notifikace z naší bezpečnostní kamery, která snímá prostor mezi domy. A začalo divadlo. Jedna ze sousedek pobíhala po chodníku a stříkala na kameny Savo. Pak se přidala druhá a snažila se umýt síťku v okně. Chvíli na to dorazil údržbář. A vrchol všeho byl, když přijelo auto plynárenské pohotovosti. V tu chvíli mi trochu zatrnulo. Říkala jsem si, jestli jsem to náhodou nepřehnala.
Nikdy nezjistily, že jsem to byla já. Ale následující dva měsíce byla jejich okna zavřená a od jejich domu se neozval ani hlásek. Byl to božský, naprostý klid. Nemohla jsem uvěřit, že to tak dokonale zabralo.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
