Článek
Vývoj psychiatrie jako lékařského oboru je spojený především se jmény Sigmund Freud a Carla Gustava Junga, kteří se jí věnovali na přelomu 19. a 20. století. Od té doby urazila velký kus cesty, během níž se začala používat spoustu nových léčebných metod. Některé byly spíše kontroverzní, což je možné říct i o lobotomii.
Lobotomie: Její zakladatel za ni získal Nobelovu cenu
Zakladatelem lobotomie jako neurochirurgické léčby psychiatrických nebo neurologických poruch byl portugalský neurolog António Egas Moniz (1874-1955). Právě on propagoval operativní neurochirurgický zákrok, během kterého došlo k přerušení nervových vláken, která spojují mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Cílem měla být především léčba deprese a úzkostných stavů. Moniz při lobotomii využíval injekční stříkačku s alkoholem, jež byla do mozku zavedena dvěma otvory v lebce. Alkohol měl přerušit nervová spojení. Za svůj objev lobotomie a založení neurochirurgie byl v roce 1949 vyznamenán Nobelovou cenou.
S těmito operacemi Moniz začal v roce 1935 v Hospital de Santa Marta v Lisabonu a už v roce 1937 publikoval jejich výsledky ve vědeckém časopise American Journal of Psychology. Tím se otevřela cesta lobotomie do USA, kde se stala populární léčebnou metodou, jíž se zde začali věnovat především chirurgové Walter Freeman a James Watts. V rozmezí let 1936 až 1951 bylo jen v USA provedeno na 20 tisíc lobotomií. Je to úctyhodné číslo i kvůli tomu, že sám Walter Freeman stihl během jediného dne i 25 operací, které prováděl ostrým špičatým nástrojem. Tím do mozku pronikl nad oční bulvou přes kost oční jamky. Pacienty byly z větší části ženy.
Kritika lobotomie
Ne všichni psychiatři a neurologové považovali lobotomii za převratnou léčbu psychiatrických poruch. Poukazovali především na výskyt komplikací po operaci, kterými byly epileptické záchvaty, prasklé cévy, změny osobnosti pacienta od útlumu až po apatii. Cílem lobotomie bylo zmírnit příznaky duševních poruch. Toho ale bylo dosaženo na úkor změny intelektu pacientů. Operace často zapříčinila schopnost spontánně reagovat, ztrátu sebekontroly a sebeuvědomění. Pacienti bývali po ní emocionálně otupěni. Někteří během lobotomie zemřeli.
Nejznámější pacientka, která se lobotomii podrobila
Asi veřejnosti nejznámější pacientkou, která se lobotomii podrobila, byla Rosemary Kennedyová, mladší sestra prezidenta USA, Johna Fitzgeralda Kennedyho. Do vínku jí byla dána nejen krása, ale také energická povaha, občas jí postihovaly prudké změny nálad. Na vině pravděpodobně bylo to, že při porodu byla přidušena.
Na rozdíl od svých nadaných bratrů nedosahovala tak výborných studijních výsledků. Její ambiciózní rodiče ji poslali na výchovu do kláštera, odkud ale Rosemary párkrát utekla. Rodiče se obávali, že by mohla vzhledem ke svému hůře zvladatelnému naturelu ohrozit dobrou pověst rodiny případným těhotenstvím, a mít tak negativní vliv na kariéru jejích úspěšnějších bratrů. Rozhodli se proto pro lobotomii.
Operaci provedli již zmínění chirurgové Freeman a Watts. Té se Rosemary Kennedyová podrobila v roce 1941, když jí bylo 23 let. Bohužel lobotomie u ní zavinila snížení intelektu na úroveň malého batolete a z jiskrného děvčete se stala osoba, která ani nemohla pořádně mluvit, chodit a pomočovala se. Rodina ji proto nechala zavřít do ústavu, aby nevrhala stín na její jinak bezvadnou pověst, kde na příkaz svého otce nepřijímala žádné návštěvy. Žila v klidu, v ústraní tisku a bez zvědavých očí široké veřejnosti. Rosemary se dožila úctyhodného věku 86 let, zemřela v roce 2005. Přežila tak například i své dva bratry Johna Fitzgeralda a Roberta, jejichž životy ukončili atentátníci.
Závěrem
Kromě Rosemary Kennedyové lobotomii podstoupili také polský houslista Josef Hassid, který ale na její následky zemřel. Stejně dopadla švédská malířka Sigrid Hjertén. Lobotomii se nejspíš podrobila také Eva Perónová.
Přestože se kritika lobotomie objevila již ve 40. letech minulého století, k jejímu úplnému zákazu došlo až v letech sedmdesátých. Švédský neurofyziolog Torsten Nils Wiesel označil udělení Nobelovy ceny Monizovi za velkou chybu a objevily se výzvy k tomu, aby Nobelova nadace tuto cenu zrušila. Doposud se tak nestalo.
Zdroj:
1) lobotomie
2) Rosemary Kennedyová
